18. - 19. století
Josefina Dušková
Významná pěvkyně a přítelkyně W. A. Mozarta
Significant photo
Info text
Současníci znali Josefinu Duškovou jako vynikající sopranistku se silným hlasem a výrazným přednesem. Měla pověst výborné hostitelky, a to nejen kvůli pohostinné domácnosti. U Dušků se našla vždy dobrá společnost, která se neuzavírala ničemu novému a krásnému a kde bylo možno mluvit, hrát a chovat se svobodně.
Její otec byl lékárníkem na Staroměstském náměstí, matka pocházela z vážené měšťanské rodiny v Salcburku. Ve dvanácti letech Josefína otce ztratila, avšak měla možnost plně se věnovat rozvoji svého výrazného hudebního talentu. Po roce 1770 byl jejím učitelem hudby František Xaver Dušek, za kterého se roku 1776 provdala. Toto věkově nerovné manželství vyvolalo a dodnes vyvolává řadu pověstí a dohadů. Je však známo, že Dušek byl charismatickým učitelem, který podstatně ovlivnil všechny své žáky, a zároveň osobností, která požívala v hudebním světě přirozenou a zaslouženou autoritu. Josefina se po jeho boku mohla věnovat milované hudbě ve váženém společenském postavení, jaké by jí třeba angažmá u kterékoli divadelní společnosti nezajistilo a pohybovat se ve šlechtických i uměleckých kruzích.
O jejích majetkových poměrech svědčí investice do nemovitostí, koupě Bertramky roku 1784 nebyla jedinou. Mohla také pěstovat svou zálibu ve výtvarném umění a rozmnožovat svoje umělecké sbírky - malíři také patřili k jejím obdivovatelům
a přátelům.
Pěvecké umění Duškové přirovnávala kritika k nejslavnějším zpěvačkám doby. Vystupovala v Praze, několikrát na samostatných akademiích, v Německu, hlavně v Drážďanech a Lipsku, a ve Vídni, a to na koncertech určených především dvorskému publiku, výjimečně také v operních představeních. Během pobytu u příbuzných v Salcburku v roce 1777 se s manželem seznámili s rodinou Mozartových. Wolfgang Amadeus byl jejím vrstevníkem, oba rádi žertovali a byli si povahově blízcí. Věnoval jí árii "Ah, lo previdi", na Bertramce pro ni napsal árii "Bella mia fiamma, addio". Dušková při několika příležitostech vystoupila spolu s Mozartem - ve Vídni roku 1786 před císařským dvorem za přítomnosti Josefa II. a v Sasku v roce 1789. Spolupracovala také s mladým Ludwigem van Beethovenem. Můžeme říci, že se Duškovi stali Mozartovými přáteli až za hrob, vždyť jim po manželově smrti svěřila Constanze Mozartová péči o své syny a hlas Duškové zněl i na smuteční slavnosti za Mozarta v Praze.
Když Dušek v roce 1799 umřel, začaly Josefině Duškové hmotné obtíže. Prodala Bertramku, stěhovala se postupně do menších bytů. Dále však zpívala, a to především ve velkých dílech duchovní hudby - mších a oratoriích. Umírá roku 1824 v poměrné chudobě a je pochována stejně jako její manžel na Malostranském hřbitově nedaleko Bertramky.
