Ema Destinnová
Přední osobnost české scény a světoznámá pěvkyně zpívající i v New Yorku v Metropolitní opeře. Doma byla velmi uznávána a přátelil se s ní i prezident Masaryk.
Pocházela z bohaté pražské rodiny kulturního mecenáše Kittla. Od mladí vykazovala kombinaci talentů (malovala, hrála na housle, psala). Studovala herectví a byla velmi vzdělaná. Svůj pěvecký debut si odbyla v Drážďanech roku 1897 a měla ihned obrovský úspěch. Dostala angažmá v berlínské státní opeře a byla dlouho více ctěna v zahraničí než doma. V prvním desetiletí 20. století zahrnoval její repertoár už takové kousky jako Salomé od Strausse či Carmen. V roce 1905 poprvé vystoupila v Londýně v Pucciniho Madame Butterfly. Tehdy už dosáhla světové proslulosti a vystupovala
v Londýně, Paříži, ve Vídni. Dokonce si zazpívala i po boku Enrica Carusa.
V roce 1908 byla také konečně uznána a poctěna v Národním divadle. Po vypuknutí války byla v roce 1916 internována rakouskými úřady ve svém zámku ve Stráži nad Nežárkou z důvodu podezření ze špionáže. To však nebylo pravdivé. Emma vystupovala na podporu osamostatnění Československa a v roce 1918 na konci každého koncertu zpívala českou národní hymnu, což bylo vnímáno jako národní manifest. Brzy onemocněla a omezila se spíše už jen na vyučování zpěvu, což po roce 1926 plně odpovídalo jejímu krédu - "Není nic horšího, než se dívat na starou ženu na jevišti."
Zemřela v roce 1930 velmi ctěna celým národem a její pohřeb se stal pietním aktem.