Sebeupálení Jana Palacha
Dne 19. ledna 1969 se na Václavském náměstí upálil student filozofické fakulty, Jan Palach, aby tak vyjádřil svůj protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy tím nejvýraznějším způsobem.
Jeho pohřeb se dne 25.1. stal masovým vyjádřením odporu lidí proti okupaci, což velice znejistilo komunistické špičky. Pohřeb však v tichosti respektovaly. Zároveň došlo k dalším protestním sebevraždám. Už před Palachem se 8.9. 1968 upálil polský úředník Ryszard Siwiec, který se tak stal
první živou pochodní v sovětském bloku. Další sebevraždy pak následovaly po Palachově smrti (Jan Zajíc, Josef Hlavatý, Evžen Plocek, Sandor Bauer), ale režim programově potlačoval jakékoliv informace o nich.
Palachova smrt otřásla veřejným míněním, stala se symbolem odporu proti totalitě, ale síla režimu a jeho represivních pák byla taková, že Palachova oběť na reálné situaci změnila jen málo. Přesto však Palachova smrt rozhodně nebyla zbytečná a národ ještě více utvrdila v jeho odporu.