Sametová revoluce 1989
Nenásilná revoluce v průběhu listopadu a prosince 1989 vedoucí k pádu komunistického režimu a nastolení demokracie v Československu. Zároveň došlo ke jmenování Václava Havla do funkce prezidenta republiky.
V 80. letech docházelo v rámci celého východního bloku k nepsokojenosti se současným ekonomickým a politickým stavem věcí, zvláště v zemích s horší ekonomickou situací. Na příkladu Polska, kde hnutí Solidarita vyhrálo drtivě částečně svobodné volby roku 1989, se postupně obdobná vlna spustila i v Maďarsku, Rumunsku a Východním Německu. V Československu byla situace relativně stabilní pro ekonomický režim díky solidní ekonomické situaci.
Na přelomu let 1988 a 1989 však došlo k nemyslitelným protivládním demonstracím, které, ač rozehnány policií, znamenaly jistý precedens. Během tzv. Palachova týdne (demonstrace u příležitosti výročí úmrtí Jana Palacha) byl zatčen i Václav Havel. Na 17. listopadu bylo poté naplanováno studentské shromáždění k uctění památky Jana Opletala (zavražděn nacisty roku 1939). Bezpečnostní složky státu zakázaly původně plánovaný pochod do centra města a povolilo demonstraci, až když organizátoři směr změnili na Vyšehrad. V podvečerních hodinách se část demonstrantů vydala po oficiálním ukončení akce směrem na Karlovo náměstí a potom dále k Národnímu divadlu. Tam byli nakonec na Narodní třídě zablokováni dvěma kordony policejních těžkooděnců, které začaly systematicky zahušťovat prostor. Demonstranti pokračovali v pokojné a nenásilné demonstraci s provoláváním "Máme holé ruce" a dívky dokonce vetkávali policejním těžkooděncům za štíty květiny. Poté však zahájily pohotovostní pluky pochod proti demonstrantům a začali je surově bít obušky. Ti neměli kam ustoupit a došlo k velikému zmatku. Do hodiny byla v tomto kotli demonstrace brutálně rozptýlena, řada účastníků zraněna a někteří zatčeni.
Následující den se šířila zpráva o brutálním zásahu proti studentům a obyvatelstvo se začalo aktivovat a vyjádřilo nesouhlas s takovým zásahem. Postupně se začal organizovat stávkový
výbor, který začal pomalu chystat generální stávku. Většina příslušníků vládnoucí elity se odmítla situací o víkendu zabývat a tak jejich podřízení vydali rozkaz pro pořádkové síly, aby nezasahovali, protože nechtěli ještě více pobouřit obyvatelstvo. 19. listopadu bylo založeno Občanské forum, které pak formulovalo požadavek na odstoupení vládních špiček a vyjádřilo podporu chystané generální stávce.
Postupně docházelo ke stávce vysokých škol, nejprve v Praze a posléze i po celé republice. Demonstrace se začaly plošně šířit. Symbolem těchto dní se staly klíče a jejich cinkot. Poprvé také na veřejnosti mluvil Václav Havel. Neustále se zvětšující počet lidí, docházejících na demonstrace, vedl posléze k přehodnocení postoje komunistického vedení, které jistou dobu zvažovalo nasazení armády. Dne 24.11. abdikoval celý ustřední výbor v čele s Milošem Jakešem. O tři dny později došlo k avizované generální stávce, která zastavila život v zemi. Snahy komunistů udržet situaci pod kontrolou částečnými ústupky se minuly účinkem a 4.12. byly otevřeny hranice na Západ. 10.12. oznámil svou demisi prezident Gustav Husák a jmenoval první nekomunistickou vládu od roku 1948. Na konci roku byl jednohlasně zvolen prezidentem Václav Havel a tím byly ukončeny i veškeré stávky.
Důsledky Sametové revoluce vedly k následné demokratiozaci společnosti ve všech směrech, ale zároveň odkryly i některé problémy. Rychlost ve změně situace a předání moci byla taková, že Občanské fórum nebylo připraveno plně převzít výkonnou moc nad státem a tak muselo ve funkcích ponechat některé členy předchozího aparátu, což znamenalo jistý, nevítaný kompromis. Následná transformace řízeného hospodářství do hospodářství tržního vedla ke kupónové privatizaci a vlně restitucí, které znamenaly také otevření řady problematických bodů.
Nesporným faktem však zůstává, že Sametová revoluce znamenala ukončení jedné éry, vlády jedné strany a je tak historickým předělem, který se brzy stal obecným pojmem, označujícím nenásilné revoluce.