Tato událost je zahajujícím dějstvím velikého náboženského konfliktu celoevropského rozsahu, který vstoupil do dějin jako "třicetiletá válka".
Roku 1617 došlo ke značnému odporu u části české aristokracie ke jmenování Ferdinanda Štýrského dědicem českého království, ale tomu se jim zabránit nepodařilo. Tím vzrostla i sebedůvěra katolické církve a ta nařídila, aby byla zastavena výstavba některých protestantských kostelů, která probíhala na území patřících koruně. Protestantské šlechtě přišlo naprosto nepřístupné, aby církev uplatňovala svá nařízení na královské půdě. Naproti
tomu církev trvala a uplatňovala svůj nárok. Výsledkem tohoto sporu bylo radikální vystoupení protestantů, kteří tato fakta zhodnotili jako porušení tolerančního Královského Majestátu Rudolfa II. a vtrhli na Staroměstkou radnici, kde shledali místodržící Viléma Slavatu a Bořitu z Martinic vinnými a odsoudili je na místě k smrti. Oba místodržící byli i se svým písařem Fabriciem vyhozeni z okna radnice, ale šestnáctimetrový pád nakonec všichni přežili díky nerovné půdě a množství humusu na zemi. Nakonec nalezli útočiště u hraběnky Polyxeny z Lobkovic, která je odmítla vydat.
