Charta 77 byla občanskou iniciativou v bývalém Československu, která si vzala na paškál pošlapávání dodržování lidských práv. Její signatáři byli významně perzekuováni.
Impulsem ke vzniku Charty se stalo zadržení členů undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe. Text vznikl už v prosinci a jeho prvními signatáři a autory byli filosof Jan Patočka, dramaturg a budoucí prezident Václav Havel či třeba Pavel Kohout. Reakce StB byla velmi ostrá a už tři dni po zveřejnění Charty dne 1.1. 1977 byl zatčen Václav Havel. Následně nepřímo podlehl tvrdému výslechu i světoznámý filosof a signatář Charty Jan Patočka. Lidé spojení s Chartou byli pod vykonstruovanými záminkami tvrdě pronásledováni či donuceni ke spolupráci s StB a ten samý rok byla v odpověď vydána tzv. Anticharta, kterou musela podepsat řada osobností.
Nakonec byla po pádu
komunistického režimu roku 1992 činnost Charty 77 oficiálně ukončena. Její význam je jistě značný, do jisté míry se kolem ní formoval náš disent, byť nebyla v širokých vrstvách příliš úspěšná, (to byl do jisté míry i úspěch režimu, který dokázal informace o Chartě cenzurovat a jediné, jak se o ní většina občanů mohla dozvědět bylo přes média).
Přestože byl počet signatářů Charty vzhledem k celkovému počtu obyvatel malý, je dnes Charta 77 považována za jednu z nejvýznamnějších akcí odporu vůči předlistopadovému režimu v období normalizace po roce 1968. Naděje na okamžité změny v jedné ze zemí bývalého sovětského bloku se však nevyplnily. Na rozdíl od o tři roky později založeného polského odborového hnutí Solidarność, které se brzy stalo masovým, vyzvalo komunistický režim ke střetu v boji o politickou moc a později i přispělo k jeho pádu.
