Přemyslovci
Přemyslovci byli jedinou původní českou vládnucí dynastií. Vládli též v Uhrách a v Polsku a patřili mezi jednu z nejmocnějších evropských dynastií.
Podle legendy pocházeli Přemyslovci z linie bájných knížat počínajících Přemyslem Oráčem a kněžnou Libuší. Zdrojem této legendy byla proslulá Kosmova kronika. Prvním historicky doloženým knížetem je Bořivoj I., který vládl ve druhé polovině 9. stol. a za jehož panování bylo přijato křesťanství přímo knížecí rodinou. Existují ještě alternativní teorie původu Přemyslovců z nichž jedna proponuje variantu, že Bořivoj byl synem velkomoravského Rastislava, ale ta zůstává otázkou.
Přemyslovci se u moci udrželi dlouhých 434 let, na trůnu se jich vystřídalo přes třicet, z toho bylo sedm králů (dva jmenovaní a 5 dědičných). V 10. století
se Přemyslovci vypořádali s konkurenčním rodem Slavníkovců, byť je dnes tato teorie dosti zpochybňována. Od 11. století kontrolovali též Moravu. Roku 1212 byl rodu přiznán dědičný královský titul a začala jeho cesta k celoevropsky významnému rodu. V průběhu 13. století dosáhla moc Přemyslovců vrcholu, což bylo podpořeno i mocným výnosem stříbrných dolů v Kutné hoře. Za vlády Přemysla Otakara II. a Václava II. se přemyslovský stát stal jedním z nejmocnějších evropských soustátí, sahal po koruně římského krále a krátce získal i korunu Polskou (1300-1306) a Uherskou (1301-1305). Rod vymřel po meči při tajemné vraždě Václava III. v Olomouci roku 1306. Dynastie však pokračovala po přeslici a spojila se sňatky s řadou významných evropských rodů (zejména Lucemburkové).