Lucemburkové
Lucemburkové byli velmi mocným rodem vrcholného stredoveku. Vrchol moci Lucemburku se datuje do 13. - 14. století, kdy se z jejich rad rekrutovali i rímští císarové.
Lucemburkové odvozovali svuj puvod od bájné Meluzíny avšak skutecne jejich rod pocházel od hrabenky Ermesindy z první poloviny 13. století. Díky významné roli Lucemburku v politice Francie vuci ríši velmi vzrostl vliv Lucemburku.
Roku 1308 následoval prímo raketový vzestup. Balduin Lucemburský byl zvolen Trevírským arcibiskupem (tedy kurfirtem s právem volit rímského císare) avýrazne napomohl volbe svého bratra Jindricha VII.
jakožto rímského krále. Svému synovi Janovi udelil v léno ceské království a lucemburská moc se tak pevne uchytila v predivách evropské politiky.
Vrcholem moci Lucemburku byla vláda Karla IV. který se stal i rímským císarem a ucinil z Prahy evropskou metropoli. Po jeho smrti už byla vláda Václava IV. ve znamení cetných sporu s bratrem Zikmundem a pocetným lucemburkským príbuzenstvem.
Souperení skoncilo po smrti Václava IV. nakonec vítezstvím císare Zikmunda, který se stal hlavou rodu a zároven i jejím posledním mužským legitimním clenem. Linie vymrela po meci jeho smrtí roku 1437.