Habsburkové
Habsburkové byly rodem, který výrazně ovlivnil koleso evropské, potažmo světové politiky.
Habsburkové původně pocházejí ze Švýcarska, z hradu Habichtsburg, kde sídlili zhruba z doby na přelomu 11. a 12. století.
Vzestup rodu se datuje do poslední čtvrtiny 13. století, kdy byl roku 1273 naprosto neznámý hrabě Rudolf zvolen jako římský král na zlost nejmocnějšímu kandidátu na tento stolec, českému králi Přemyslu Otakarovi II. Rudolf se však projevil jako mnohem silnější panovník než se zdálo a udržel si moc a svým synům odkázal dědičně rakouské země. Tak vstoupili Habsburkové do říšské a evropské politiky a už se v ní usídlili natrvalo.
Roku 1306 se krátce stal Rudolf i králem českým, ale jeho předčasná smrt připravila Habsburky o tuto korunu.
Až roku
1437 se v osobě Albrechta II. domohli jak české, tak uherské a dokonce i římské koruny. O 40 let později získali i Nizozemské državy pomocí sňatku a habsburská moc se začala rozpínat po Evropě.
Roku 1516 se Karel V. stal španělským králem a jeho bratr Ferdinand I. roku 1526 českým a uherským. Karel byl rovněž římským císařem, kterýžto titul drželi Habsburkové až do roku 1806 (kdy svatou říši římskou zrušil Napoleon). Roku 1580 se také zmocnili Portugalska a stali se nejmocnějším panovnickým rodem v Evropě.
Poslední mužský člen rakouské větve, Karel VI., zemřel roku 1740 a nadále pokračuje rod v potomcích po přeslici. Posledním vládnoucím Habsburkem byl Karel II. Rakouský, který abdikoval roku 1918 a jím bylo ukončeno Rakousko-uherské soustátí.