Jan Žižka z Trocnova
Největší husitský vojevůdce, který byl tvůrcem jejich vítězné taktiky, využívající vozové hradby. Za celou svou kariéru vojevůdce nebyl nikdy poražen.
Žižka se narodil jako syn zemana v Trocnově, blízko panství mocných Rožmberků. Podle antropologického ohledání čáslavské lebky (její pravost je však předmětem pochybností) přišel ve věku asi 11 let o oko úderem sečné zbraně. Po roce 1400 se Žižka dostal společně s mnoha dalšími drobnými zemany do sporu s Rožmberky a v tlupě jistého Matěje plenil Rožmberské zboží. Zároveň spolupracoval jako žoldnéř s jistými českými šlechtici, kteří rovněž neměli Rožmberky v lásce, zvláště na pozadí sporu Rožmberků s králem Václavem IV. Roku 1409 došlo ke smíření a Žižka byl omilostněn. Posléze se jal jako žoldnéř působit v Polsku, kde chtěl získat nějaký majetek. Bojoval na polské straně proti rozpínavosti Řádu německých rytířů v
bitvě u Grunwaldu roku 1410.
V následujícím období působil u královského dvora, kde si ho pamatovali z doby rožmberského odboje. V Praze se setkal s Janem Husem a stal se nadšeným posluchačem jeho kázání. Roku 1419 se účastnil pražské defenestrace a nato se dal do služeb husitského svazu jako voják. Když nevyšlo jeho působení v Plzni, tak se stal hejtmanem v nově založeném Táboře a brzy byl hlavním husitským vojevůdcem. Zároveň s první kruciátou proti husitům přišlo i období největší Žižkovy slávy. Roku 1420 na hlavu porazil křižáky v bitvě u Sudoměře a posléze porazil i císaře Zikmunda Lucemburského na Vítkově. Žižka dokázal z husitů vybudovat pevně organizovanou sílu (je prý autorem spisu zvaného Žižkův vojenský řád), která dokázala brzy kontrolovat dění v českých zemích. Zemřel, jako slepý muž, v bitvě u Malešova, třebaže ona bitva byla pro něho vítěznou.