18. - 19. století
František Palacký
Český historik, politik a spisovatel
Significant photo
Fotogalerie
Info text
Palacký je považován za otce českého dějepisectví. Patřil rovněž mezi výrazné představtele kulturního a společenského dění.
Pocházel z rodiny významnou protestantskou tradicí. V mládí studoval latinskou školu a později na přání svého otce evangelické lyceum. Dráhy kněze se ovšem později vzdal a radši fungoval jako vychovatel ve vyšších kruzích převážně v Uhersku. Po roce 1820 se plně začal věnovat studiu českých dějin pod patronací Jungmanna a Dobrovského.
Palacký se posléze dobře etabloval v pražských intelektuálních kruzích a stal se vyhledávanou osobností. Po roce 1827 se o Palackého začaly zajímat české stavy, které si ho přály jako svého osobního historiografa. Toto jeho zaměstnání později vyústilo v masivní
projekt "českých dějin".
Po roce 1848 byl Palacký zvolen do řísského sněmu a stal se stoupencem umírněné varianty Rakouska-Uherska (konstituční austroslavismus). V rámci posílení národnostní identity se podílel na vzniku Národního divadla k němuž roku 1868 pokládal první kámen. Na sklonku života se vzdálil nově nastupující generaci mladočechů a jeho politický vliv poněkud zeslábl. Zato jeho historiografický odkaz byl živ ještě řadu let.
Palacký vnímá vývoj českých dějin jako neustálé střetávání se slovanského živlu s germánským a z tohoto dynamického střetu kráčí dějiny vpřed. Jako vrchol českých dějin vnímal Palacký velmi kontroverzní husitství, což ho poněkud rozkmotřilo s některými jeho současníky.
