Mistr Jan Hus
Jan Hus byl českým středověkým náboženským myslitelem a rektorem pražské univerzity. Významně kritizoval mravní úpadek církve, byl ovlivněn myšlenkami anglického reformátora Johna Wycclifa a za tento pevný postoj byl církví perzekuován a nakonec v rámci koncilu v Kostnici i upálen na hranici jako kacíř. Jeho smrt byla rozbuškou k husitskému otřesu v Evropě a zároveń bylo jeho působení předstupněm pozdější reformace. Hus byl církví exkomunikován a až v roce 1999 rehabilitován papežem Janem Pavlem II. a uznán jako reformátor církve. Datum jeho upálení je v České republice státním svátkem.
Hus vystudoval pražskou univerzitu a roku 1396 se stal mistrem. V hodnosti profesora byl roku 1400 vysvěcen na římsko-katolického kněze a začala jeho slavná kázání. Od roku 1402 kázal v Betlémské kapli a později chodila na jeho kázání i královna Žofie, která se stala jeho plamennou obhájkyní (dokonce i král Václav IV. mu byl nakloněn). Hus se stal na univerzitě předním zastáncem Wycliffových myšlenek. Na univerzitě postupně narůstal spor mezi Wycliffovými příznivci a jeho nepřáteli, kterými byli především němečtí mistři. Spor nakonec přerostl půdu univerzity a vložili se do něho jak římský papež, tak i král Václav IV. Král potřeboval podporu univerzity na následující koncil v Pise, který mu měl potvrdit nároky na titul římského krále. Ve snaze univerzitu přesvědčit, vydal tzv. Dekret Kutnohorský, kterým upravil poměr hlasů ve prospěch českých mistrů a de facto tím zrušil rozhodovací pravomoce německé strany. To v roce 1409 vyústilo v hromadný odchod němců z univerzity.
Situace se dále přiostřila roku 1411, kdy Hus nepřestal kázat Wycliffovo učení a tak ho papež Jan XXIII. exkomunikoval (mimo jiné i proto, že Hus podporoval papeže v Avignonu). Hus pak vystoupil proti jeho vyhlášení křížové výpravy do Neapole a kritizoval především kupčení s odpustky a dokonce papeže nazval antikristem. Papež zareagoval tím, že nad Husem vyřkl klatbu a tím mu zakázal i veřejně kázat, což Husa vytlačilo na venkov, kde měl rovněž
řadu přívrženců. Hus na papežovu klatbu reagoval také tím, že se odvolal ke Kristu jako k nejvyššímu soudci, což bylo zcela bezprecedentní.
Na sklonku roku 1413 byl svolán Kostnický koncil a měl na něm být projednán i Husův případ. Roku 1414 Hus na koncil dorazil vybaven glejtem krále Zikmunda a byl připraven na disputaci, nikoliv však na proces, ve který se jeho předvolání otočilo. Hus byl v Kostnici internován a posléze i zatčen. Zikmund poté žádal o Husovo propuštění, avšak koncil mu pohrozil, že se rozejde a tak nakonec Zikmund ustoupil pod podmínkou, že bude Husovi poskytnuto veřejné slyšení. V březnu 1415 byl Husův proces na chvíli zastíněn dramatickým rozuzlením mezi koncilem a papežem Janem XXIII., který nejprve přistoupil na abdikaci, aby vzápětí uprchl a svůj slib odvolal. S papežem pak bylo zahájeno řízení a koncil jej v nepřítomnosti sesadil.
Poté byl zahájen proces s Husem a ten se účastnil několika veřejných slyšení, ale požadoval na koncilu vyvrácení svých tezí, což bylo interpretováno jako zpupnost a tak byl vyzván, aby odvolal. To Hus odmítl učinit. Hus byl poté označen za heretika a když odmítl odvolat potřetí, umyli si nad ním představitelé Církve ruce a předali ho světské moci. Tou byl odsouzen k trestu smrti upálením. Těsně před popravištěm mu ještě bylo nabídnuto odvolat z příkazu krále Zikmunda, ale Hus odmítl počvtrté a tak byl upálen dne 6.7.1415. Jeho upálení vedlo k obrovskému pobouření Husových stoupenců v Čechách, kteří to vnímali jako naprosté odmítnutí názoru Českého království jako celku a vraždu svatého muže. Následovala eskalace, která vedla až k husitským bouřím.
Husova postava byla později značně zmanipulována obrozenci, především Aloisem Jiráskem a později i komunistickou propagandou. Hus nebyl ani vlastencem, natožpak protitřídním revolucionářem. Hus byl především knězem a jako takový uznával církev jako celek, leč přál si ji v řadě věcí obrodit. Obecná znalost Husa je tudíž do značné míry těmito nánosy zkreslená. Jeho význam je však nezpochybnitelný.