14. století
Karel IV.
Císař římský a český král z rodu Lucemburků
Significant photo
Info text
Karel IV. byl jedním z nejvýznamějších evropských panovníků všech dob a přinesl českým zemím velký rozkvět. Založil roku 1357 Karlův most a od roku 1344 se budovala masivní katedrála Sv. Víta (dostavěna zcela až roku 1929) a Karel také založil Nové Město Pražské. V anketě pořadáné roku 2005 byl zvolen největším Čechem dějin.
Karel IV. se v mládí trochu podobal svému otci Janovi Lucemburskému a rovněž "trpěl" zálibou v rytířských kláních a žen se rovněž nezříkal. Říká se, že v době bujného mladí v signorii Lucca (Itálie) byl na něho spáchán travičský pokus od manžela některé z parmských paní, se kterou mu nasadil parohy. Pravděpodobnější však je, že se jednalo o politicky motivovaný čin. I v pozdějších letech si Karel rád dopřával rytířských zábav a při jedné takové z nich si v klání poranil páteř a od té doby se už nemohl pořádně narovnat. S rytířskými zábavami tedy byl konec a rovněž Karlova druhá manželka, hrdá a krásná Anna Falcká, manželovi jeho mírné zmrzačení velmi zazlívala a jejich vztah to výrazně ovlivnilo (brzy na to si však Anna srazila při zběslé jízdě na koni vaz - otázkou je, zda-li šlo o nehodu či o sebevraždu).
Karel byl synem hrdé přemyslovny Elišky a Jana Lucemburského. Roztržka mezi jeho rodiči vedla k odtržení Václava (tehdy byl Karel ještě Václavem, jméno Karel převzal až při biřmování od svého kmotra, francouzského krále) od matky a posléze jeho poslání na vychování ke francouzskému dvoru roku 1323. Tehdy si vzal za manželku i mladičkou Blanku z Valois.
V letech 1331-1333 působil jako zástupce svého otce při divokém politickém dobrodružství lucemburků v italské signorii Lucca,
kde také získal na horké půdě své první bojové ostruhy. Roku 1333 se po dlouhé nepřítomnosti vrátil do rodných Čech a stal se moravským markrabětem a z popudu šlechty i místosprávcem po nepřítomném otci. Roku 1342 se papežem stal jeho elegantní přítel Pierre jako Kliment VI. a Karel se stal favoritem kurie na volbu římským králem proti Wittelsbachovi Ludvíku Bavorovi.
Roku 1346 byl Karel zvolen převahou kurfiřtů římským vzdorokrálem a chystal se na boj proti Ludvíku Bavorovi. Zasáhl osud a Ludvík Bavor si srazil vaz při lovu medvědů roku 1347. Od roku 1349 byl Karel jediným nepopiratelným vládcem svaté říše římské.
Po smrti svého otce se stal i českým králem a nechal vyrobit české korunovační klenoty. Roku 1348 zahájil společné zasedání říšského a českého sněmu a zároveň udělil Karlově univerzitě imunitu před světskými zásahy (založena roku 1347).
Karel zveleboval Prahu a učinil z ní hlavní město říše. Zároveň přivedl do země nebývalou prosperitu jako za starých přemyslovských králů.
Roku 1355 byl Karel společně se svojí třetí ženou, Annou Svídnickou, účastníkem římské jízdy a konečně korunován římským císařem. Snažil se posílit univerzalitu celé Svaté říše římské a proto vydal i Karlovu Zlatou bulu ve které upravoval i počty světských a duchovních kurfiřtů říše.
V 60. letech se Karel soustředil na expanzi do Braniborských zemí a zároveň toužebně očekával dědice. Ten nakonec přišel v roce 1361 a byl odmalička hýčkán jako budoucí císař. To znamenalo řadu budoucích problémů, zvláště při Václavově mnohem méně cílevědomé povaze.
Když Karel roku 1378 umíral, zněly po celé zemi umíráčky a truchlení.
SOUVISEJÍCÍ BODY
Poi
