18. - 19. století
Klasicismus
Přímý protiklad baroka
Significant photo
Fotogalerie
Info text
Vášeň vystřídala osvícenecká racionalita, iluzi pragmatismus a monumentální nádheru záměrná jednoduchost. V evropském kontextu je základem klasicismu (resp. neoklasicismu, jak bývá tento styl v západní Evropě většinou nazýván) až horečná snaha přiblížit se antice a zejména starověkému Řecku, které bylo chápáno jako ideál společnosti, umění i kultury. Snaha o ryze vědecký přístup k historii byla od počátku ovlivněna romantismem umělců i architektů, který způsobil, že za jednoduchým exteriérem klasicistních staveb se často nacházejí bohatě zdobené interiéry, jejichž výzdoba může dokonce připomenout nádheru staveb antického Říma (v Čechách viz zejména zámek Kačina).
V pražském prostředí je klasicismus spojen zejména s architekturou obytných domů. Ty vznikaly jak v centru města (Platýz, Smetanovo nábřeží), tak například na nově založeném předměstí v Karlíně, jehož pravidelný šachovnicový půdorys je přímo ovlivněn příklady antických měst. Městskému charakteru se podřizují i ojedinělé realizace šlechtických paláců, které se záměrně stávají součástí uličních bloků a participují tak je „vznešené jednotvárnosti“ uměřených, avšak
velmi působivých městských prospektů (soubor paláců v Hybernské ulici, Palác Desfours na Novém Městě). Klasicismus přinesl do pražského prostředí i evropsky velmi důležitý fenomén veřejných staveb. Nostické (stavovské) divadlo, které bylo roku 1783 postaveno na staroměstském Ovocném trhu podle návrhu Antona Haffeneckera, však svým dynamickým portikem dobře ukazuje, nakolik byly tyto stavby stále ovlivněny doznívajícím barokem. Velkorysé průčelí novoměstské Celnice (dnes dům U Hybernů), představené Georgem Fischerem v letech 1808-11 před raně barokní kostel neposkvrněného početí Panny Marie je naopak jako ozvěna téměř současné Berlínské mincovny Heinricha Gentze pozoruhodným důkazem přímého vlivu nejaktuálnějších dobových evropských tendencí na pražskou architekturu. Jinou polohu dobové architektury ukazuje Místodržitelský letohrádek nad pražskou Stromovkou, jehož fasády přestavěl Georg Fischer v letech 1804-05. Romanticky pojaté gotické formy nanesené na strohé klasicistní fasády letohrádku jsou první a překvapivě časnou pražskou ukázkou historismu, který zcela ovládl zdejší architekturu po polovině 19. století.
