20. století
Funkcionalismus
Od ornamentů k čisté geometrii
Significant photo
Fotogalerie
Info text
Purismus, konstruktivismus či funkcionalismus jsou pojmy, které se snaží pojmenovat různé aspekty pozoruhodného fenoménu, který doslova zachvátil evropskou architektonickou scénu ve dvacátých letech 20. století. Završilo se jím bouřlivé hledání nové moderní architektury, které započalo odmítnutím historismu, pokračovalo rozličnými formami secese a skončilo zavržením jakéhokoli ornamentu, který by narušoval působivou „hru architektonických objemů pod sluncem“. Novým architektonickým ideálem se díky osobnostem jako byl Le Curbusier či Ludwig Mies van der Rohe staly bílé stavby s velkými pásovými okny, které se redukcí jakýchkoli přidaných motivů dostávají ke kořenům architektonické prostorové kompozice. Jedním z hlavních uměleckých center, kde se toto nové pojetí architektury rozvíjelo, byla od počátku Praha. Funkcionalismus zde nebyl jen pasivně přijímán, ale byl zde prakticky i teoreticky rozvíjen. Díky talentu a nadšení celé generace mladých architektů se Praha stala architektonickou laboratoří, jejíž význam zdaleka přesáhl československé hranice.
V představách mnoha funkcionalistických architektů byl dům pouhý stroj na bydlení. „Forma musí následovat funkci!“, psali ve svých teoretických pojednáních, přičemž architektura byla v jejich očích pouhou vědou, která nesmí mít umělecké ambice. Takto vyhrocený „vědecký“ funkcionalismus měl však už od počátku mezi architekty své odpůrce, kteří v bílé architektuře naopak hledali krásu, ideální proporce, poetiku zaoceánských lodí či atmosféru prosluněných letních
dní. Ze zpětného pohledu snad můžeme říci, že čas tyto póly smířil: i ty „nejvědečtější“ meziválečné stavby jsou komponovány se smyslem pro proporce a harmonii a dýchají nezaměnitelnou poetikou doby krásných idejí a věčného pokroku.
První pražské funkcionalistické stavby byly realizovány v historickém prostředí Nového Města. Jejich autoři museli respektovat historický gotický půdorys stavebních parcel, které tak daly vzniknou specifickému typu „pražského funkcionalistického domu“. Funkcionalistické domy a obchodní paláce vznikaly na Václavském náměstí, jedná se o paláce Baťa a Lindt architekta Ludvíka Kysely z let 1925-29, hotel Juliš architekta Pavla Janáka z let 1927-33, v ulici Na Příkopě pasáž Černá růže architekta Oldřicha Tyla z let 1929-33, či v ulici Spálené palác Olympic architekta Jaromíra Krejcara z let 1925-26. Největší pražskou funcionalistickou stavbou je Veletržní palác architekta Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse (Praha-Holešovice, postaven v letech 1924-28), v němž jsou dnes umístěny kolekce moderního umění Národní Galerie. Funkcionalistické pojetí rodinných vil nejlépe ukazuje pozoruhodná obytná kolonie Baba v Praze 6, v níž jsou zastoupeny realizace téměř všech nejdůležitějších českých meziválečných architektů. Násilný konec funkcionalistické architektury přinesla německá okupace a druhá světová válka. I díky tomu se během let stal český funkcionalismus symbolem ztraceného „zlatého věku“ a zároveň nejvyšší uměleckou metou, na kterou architekti po celý zbytek 20. století vědomě navazovali.
