V ulici Platnéřské se jednom domě nachází socha rytíře v plátovém brnění. Zove se mužem železným. Původ má pověst takovýto. Za dob dávných zabil rytíř milenku svoji, která dům tento obývala a byl od ní proklet, aby se v železo po smrti proměnil. Pouze panna duše čisté jej může vysvobodit a to jen jedenkráte za sto let v hodinu určitou. Rytíř se vskutku po smrti v železo proměnil a byl rodinou zavražděné dívky vystaven na průčelí domu. I mnoho set let tam rytíř jen v beznaději stál, až jednou se v domě vdova s dcerou spanilou ubytovala. Bylo tomu zrovna v čase, kdy mělo opět sto let uběhnouti. I jednoho dne se dcera nalézala samotinká v kuchyni a tu náhle, dveře se rozlétly a
dovnitř vstoupil rytíř z průčelí. Dívky se nemálo ulekla, byla však rytířem upokojena a ten požádal ji o vysvobození své. I dívka mu jej přislíbila a on, připomenuv ji, že o tom nemá s živou duší hovořiti, odešel. Dívka však s tajemstvím oním nevydržela dlouho o samotě a k večeru o tom pověděla matce své. Matka si nepřála, aby rejdu duchů podomních obtěžovaly její dceru a tak ji druhého dne uzavřela v komnatě a sama přišla na místo s duchem smluvené. Když dvanáctá hodina odbila, železný muž vstoupil do jizby a spatřiv matku, jen v zoufalství povzdechl:"Opět dalších sto let!" a na to zmizel z kuchyně bez jediného dalšího slova. Kletba si něm stále vybírá daň svou neúprosnou.
