O starých strážnicích na Vyšehradské tvrzi se vypráví, že kdysi tu obcházel za nocí neklidný duch a vojáky na jejich strážných postech i někdy zardousil. Jednalo se prý o francouzského majora z doby válek s Rakušany za vlády Marie Terezie blahé paměti. Byl prvním padlým na tvrzi vyšehradské, kterou Francouzi za noci vzali ztečí. Když byly v průběhu války Francouzi vypuzeni a na ochozy tvrze se vrátili domácí vojáci, počal duch své zkázonosné dílo. Zjevoval se vojákům, děsil je a mnohé z nich rdousil či jim vaz jako suchý proutek zlomil. Pověst o něm se šířila a předcházela ho
a mnozí vojáci se snažili na ducha počíhati a přemoci ho. Všechno však bylo marné, střelné zbraně jím procházely jakoby skrze mlhu a jen jednou se poštěstilo nalézti třírohý francouzský klobouk nedaleko mrtvoly nešťastného vojáka na stráži.
Později však duch zmírnil své běsnění a vojáky již jen děsil, ačkoliv pravý důvod zůstal skryt. Praví se, že dojde pokoje teprve tehdy, až z kulaté kaple, kterou vystavěli v době své okupace na Vyšehradě Francouzi, nezbude kámen na kameni. Tak zmizí poslední připomínka francouzské přítomnosti a stejně tak opustí ochozy i neklidný duch.
