Vladislav II.
Druhý český král z moci císaře německého. Jako jeden z mála panovníků abdikoval ve prospěch svého syna.
Narodil se jako mladší syn Vladislava I. a tak neměl takřka žádnou viditelnou reálnou možnost v dynastické nástupnické linii. Ve velmi mladém věku odešel do Bavorska, kde se živil jako dobrodruh a žoldnéř.
Domů se vrátil až roku 1140, už ženatý s německou šlechtičnou a vybaven vskutku mocným švagrem. Tím nebyl nikdo jiný, než samotný císař Svaté říše římské, Konrád III. Velký tlak při knížecí volbě Vladislav ustál až s pomocí svého mocného švagra roku 1142.
Vladislav byl po celou svou vládu věrným stoupencem německých císařů, jak pochopitelně svého švagra Konráda III. tak i jeho nástupce, Fridricha Barbarossu. Roku 1147 se účastnil 2. křížové výpravy, ale dosáhl jen Cařihradu. Na sklonku 50. let podporoval Fridricha v Itálii při jeho snaze porazit opozici v Itálii. Podílel se na porážce mocného Milána a před jeho
hradbami byl také Vladislav vyznamenán královským titulem roku 1158.
V domácí politice se Vladislavovi podařilo zkrotit odbojnou Moravu. Roku 1163 podnikl tažení do Uher a zahájil diplomatický styk s byzantským císařem Manuelem I. Kommenem, který vyústil až v provdání jeho dcery za Manuelova syna. Na sklonku Vladislavovy vlády došlo ke zhoršení vztahů s císařstvím, zvláště při překotné snaze krále zajistit titul pro svého nejstaršího syna. Aby mu byl schopen titul zajistit, tak král roku 1172 abdikoval a bez porady se šlechtou a císařem jmenoval svého syna Bedřicha svým nástupcem. Ještě za Vladislavova života byl jeho syn sesazen a král tak zažil ještě před smrtí na bavorských rodinných statcích velké zklamání.
Jeho vláda byla ve znamení prosperity a neutuchající stavební a kolonizační činnosti, z níž je třeba vyzdvihnout stavbu prvního kamenného mostu přes Vltavu, zvaného Juditin (druhá manželka Vladislava).