14. - 15. století
Václav IV.
Římský král a český král
Significant photo
Fotogalerie
Info text
Syn a dědic římského císaře, Karla IV.
Už od útlého mládí se Václav stal součástí dynastické sňatkové politiky svého otce. Jako několikaměsíční nemluvně byl zasnouben s dcerou Fridricha V. Norimberského. Nezůstalo však jen u tohoto zasnoubení. V průběhu několika málo let se vystřídalo zasnoubení s neteří uherského krále, dcerou Hohenzollernů a nakonec si sedmiletý Václav vzal Johannu Bavorskou.
Václav byl menším synem velkého otce a tak, ač se mu dostalo prvotřídního vzdělání, vyrostl v nerozhodného a neurotického muže, což bylo dáno i přemírou péče a důležitosti, kterou byl zahrnován.
Král měl jistě některé nesporné kvality, nicméně nedokázal čelit soustavnému odporu a tak utíkal k pitkám a lovům. Moc postupně přecházela na Václavovi oblíbence, kterými byli příslušníci nižší šlechty, zvláště v souvislosti s narůstajícím
sporem Václava s vyšší šlechtou a arcibiskupem Janem z Jenštejna. Vedli krátkozrakou politiku, která dále jen přiživovala eskalaci. Nespokojenost narůstala i v říši. Roku 1396 byl král zajat domácí šlechtou a i přes své vysvobození přijal její podmínky. Roku 1400 byl sesazen z trůnu Svaté říše římské. Později krále věznil i jeho bratr Zikmund a moc královského titulu nadále slábla. Ve spojitosti s morovou epidemií došlo k řadě proměn na celospolečenské úrovni, které později vyvrcholily v eskalaci husitského hnutí. Král Václav IV. Husa původně podporoval, ale nakonec od toho upustil, zřejmě vzhledem k Husově tažení proti odpustkům, které přinášely příjem i koruně. Po zprávě o první pražské defenestraci dostal záchvat mozkové mrtvice, či epilepsie a brzy zemřel. Na české království tak čekaly nelehké časy.
