13. - 14. století
Václav III.
Poslední král Přemyslovského rodu
Significant photo
Fotogalerie
Info text
Václav III. byl posledním českým králem z rodu Přemyslovců.
Zlí jazykové mu připsaly opilství, náhlé záchvaty hněvu, navštěvování vykřičených domů a jiné podobné kratochvíle. Jisté je, že některé se zakládaly na pravdě, nicméně už se tolik nezdůrazňuje, že král byl velmi mlád, když se dostal k moci a tudíž zranitelný vůči celé řadě vlivů.
Byl vymodleným a jediným legitimním dědicem svého otce a vzhledem k otcově chatrnému zdraví mu velká moc spadla do klína příliš brzy. Zvykl si na moc a ta, jak známo, kazí charakter. Roku 1301 se ve věku pouhých 12 let stal uherským králem, v rámci expanzivní přemyslovské zahraniční politiky. V Budíně se nacházel sám v relativně nepřátelském prostředí a v natolik mladém věku mu to jistě dosti ublížilo. Roku 1303 se chatrné přemyslovské panství v Uhersku hroutilo a sám Václav II. musel svého syna s armádou dostat do bezpečí. Roku 1305 ve věku pouhých 34 let zemřel Václav II. a Václav III. se stal králem českým, polským, a byť i jen formálně uherským. Bylo mu pouhých 16 let. Král se vrhl do víru nevázáného života, ve kterém ho podporovala ziskuchtivá šlechta, která si tak přišla na četné prebendy.
Nakonec se král probudil ze svého oblouznění a vrhl se horečně do státnické činnosti. Uzavřel relativně nerovný sňatek s Violou Těšínskou, jejíž věno ovšem znamenalo strategickou bránu k Polsku a tudíž ukazovalo na Václavovi rozsáhlé záměry s polskou korunou. Naopak se vzdal královské uherské koruny ve prospěch svého bratrance
Oty Dolnobavorského, protože došel k závěru, že Přemyslovské soustátí není schopno udržet tři koruny.
Roku 1306 se rozhodl k velkému tažení do Polska proti Vladislavu Lokýtkovi a zároveň hodlal přistřihnout křídla šlechtě, která si zvykla na lehkou ruku panovníkovu. Jeho záměry však byly tragicky ukončeny Olomouckou královraždou roku 4. srpna roku 1306, v době zvláště parného léta. Otázka toho, kdo za vraždou stál, provokovala nejenom současníky, ale i generace historiků. Jak praví Zbraslavská kronika: "Divíme se všichni, že se dosud až dodnes neví, kdo byl najisto pachatelem tak nezměrné hanebnosti. Byl však spatřen jakýsi rytíř, řečený Konrád z Botenštejna, rodem Durynk, jak vyskočil z paláce, drže v ruce zkrvavený nůž, a utíkal; a ti, kteří byli venku, ho chytili a jako vraha králova zabili, dříve než mohl promluvit nějaká slova. Zda byl on nebo jiný vinen, nevím, ví to Bůh, to však vím a je to známo celému světu, že záhuba onoho mladého krále způsobila vzrůst nesčíslných útrap."
V této souvislosti se skloňovalo jméno odbojného Vladislava Lokýtka či římského krále Albrechta, nicméně dnes se předpokládá, že se jednalo o kolektivní vinu české šlechty, která si nepřála příliš silného panovníka. Buď jak buď, byl ukončen život muže, který by se možná prokázal jako schopný vládce, ale co více - vraždou vymřel přemyslovský královský rod po meči a české země se tak už do budoucna staly "kořistí" zahraničních panovnických rodů a tím skončila jedna éra.
