Václav II. - druhá část
Roku 1300 uzavřel král svůj druhý sňatek s dědičkou Velkopolska, Richenzou a byl korunován v Hnězdně polským králem. Rokem 1301 vymřela dynastie Arpádovců a část předních uherských magnátů nabídla korunu Přemyslovcům. Václav ji přijal jménem svého syna Václava, který byl roku 1301 jmenován uherským králem jako Ladislav V.
V té chvíli dosáhlo přemyslovské soustátí takové rozlohy jako nikdy předtím a římský král s papežem stanuli v čele opozice proti českému králi. Tři královské koruny a obrovská rozloha však byly i pro velké finanční možnosti Přemyslovců příliš a tlak v Polsku (Vladislav Lokýtek) a Uhrách (Karel
Robert z Anjou podporovaný papežem a římským králem) znamenal, že Václav dočasně rezignoval roku 1304 na uherskou korunu. Na sklonku roku došlo k invazi vojska římského krále do Čech, která skončila obležením Kutné Hory. Nakonec však epidemie ve vojsku a Václavova chytrá strategie vyhýbat se bitvě vedla ke kolapsu vojska římského krále, které nadále nebyl schopen platit a došlo k jeho porážce bez velké bitvy. Následující rok se čekal další vzestup hvězdy jménem Václav II., ale náhle a nečekaně král onemocněl plicním onemocněním na které chronicky trpěl a uprostřed rozdělaného díla ve věku 34 let zemřel.