Václav I.
Václav byl nejstarším synem prvního dědičného krále, Přemysla Otakara I. Jeho otci se podařilo Zlatou bulou Sicilskou (1212) získat pro Přemyslovský rod dědičný královský titul a tak byl Václav jako první Přemyslovec vychováván od dětského věku k titulu krále. Václav byl zvláštním dítětem - trpěl neurózou a těžkými psychickými stavy, střídavě miloval divoké veselice a jindy zase utíkal do lesů hledat samotu. Je o něm známo, že nesnášel zvuk zvonů, které u něj vyvolávaly záchvaty podobné epilepsii a tak v době jeho přítomnosti nesměl zaznít ani jeden zvon. Byl rovněž velkým lovcem divoké zvěře a při jednom z lovů přišel o své oko.
Na trůn nastoupil po smrti otce v roce 1230 a ihned se dostal do sporu se svým poněkud nesnášenlivým sousedem, Fridrichem II. Rakouským (byl zván bojovným). Jejich spor se s přestávkami táhl až do roku 1246, kdy se Václav a Fridrich usmířili a Fridrichova neteř Gertruda byla zaslíbena Václavovu nejstaršímu synovi.
Václav se také dostal v raných letech své vlády do sporů se svým bratrem Přemyslem, markrabím moravským, který byl nespokojen s dělením
"svého" panství. Obě vzpoury (1233; 1237) Václav potlačil a nakonec se s bratrem usmířil.
Jako veliký rytíř křesťanstva bojoval Václav proti obrovskému nebezpečí hrozícímu v roce 1240 Evropě - vpádu Tatarů (Mongolů). Václavova prestiž v průběhu těchto obranných tažení velmi vzrostla, třebaže nedobyl nad fenomenálními Tatary žádného výrazného vítězství a Evropu zachránila především náhoda (smrt velkého chána v dalekém Karakorum).
Na sklonku své vlády pronikl Václav sňatkovou politikou do Rakous a setrval v nich i přes nebezpečnou domácí třenici se synem Přemyslem a odbojnými českými pány, nespokojený s pasivitou Václava a jeho zanedbáváním královských povinností. Poté, co synovu vzporu potlačil a krátce ho uvěznil, tak se znovu obrátil k mezinárodní politice. Ve shodě se synem úspěšně získali Rakousko a v předvečer Václavovy smrti Přemyslovci kontrolovali celé Rakousy. Václav zemřel v roce 1253. Jeho vláda byla časem rytířství, turnajů a nástupu vrcholného feudalismu, ale rovněž se vyznačovala i rozsáhlým zakládáním měst (Staré Město Pražské, Jihlava, Cheb, Brno).