13. století
Václav I.
Čtvrtý český král a velký válečník a pijan
Significant photo
Fotogalerie
Info text
Václav byl nejstarším synem prvního dědičného krále, Přemysla Otakara I. Jeho otci se podařilo Zlatou bulou Sicilskou (1212) získat pro Přemyslovský rod dědičný královský titul a tak byl Václav jako první Přemyslovec vychováván od dětského věku k titulu krále. Václav byl zvláštním dítětem - trpěl neurózou a těžkými psychickými stavy, střídavě miloval divoké veselice a jindy zase utíkal do lesů hledat samotu. Je o něm známo, že nesnášel zvuk zvonů, které u něj vyvolávaly záchvaty podobné epilepsii a tak v době jeho přítomnosti nesměl zaznít ani jeden zvon. Byl rovněž velkým lovcem divoké zvěře a při jednom z lovů přišel o své oko.
Na trůn nastoupil po smrti otce v roce 1230 a ihned se dostal do sporu se svým poněkud nesnášenlivým sousedem, Fridrichem II. Rakouským (byl zván bojovným). Jejich spor se s přestávkami táhl až do roku 1246, kdy se Václav a Fridrich usmířili a Fridrichova neteř Gertruda byla zaslíbena Václavovu nejstaršímu synovi.
Václav se také dostal v raných letech své vlády do sporů se svým bratrem Přemyslem, markrabím moravským, který byl nespokojen s dělením
"svého" panství. Obě vzpoury (1233; 1237) Václav potlačil a nakonec se s bratrem usmířil.
Jako veliký rytíř křesťanstva bojoval Václav proti obrovskému nebezpečí hrozícímu v roce 1240 Evropě - vpádu Tatarů (Mongolů). Václavova prestiž v průběhu těchto obranných tažení velmi vzrostla, třebaže nedobyl nad fenomenálními Tatary žádného výrazného vítězství a Evropu zachránila především náhoda (smrt velkého chána v dalekém Karakorum).
Na sklonku své vlády pronikl Václav sňatkovou politikou do Rakous a setrval v nich i přes nebezpečnou domácí třenici se synem Přemyslem a odbojnými českými pány, nespokojený s pasivitou Václava a jeho zanedbáváním královských povinností. Poté, co synovu vzporu potlačil a krátce ho uvěznil, tak se znovu obrátil k mezinárodní politice. Ve shodě se synem úspěšně získali Rakousko a v předvečer Václavovy smrti Přemyslovci kontrolovali celé Rakousy. Václav zemřel v roce 1253. Jeho vláda byla časem rytířství, turnajů a nástupu vrcholného feudalismu, ale rovněž se vyznačovala i rozsáhlým zakládáním měst (Staré Město Pražské, Jihlava, Cheb, Brno).
