Rudolf II.
Rudolf II. byl vychováván se svým bratrem Arnoštem na bigotně katolickém Španělském královském dvoře. Rudolfovi se dostalo na dvoře Filipa II. excelentního vzdělání, avšak zároveň s sebou přineslo Rudolfův příklon k protireformačním náboženským silám. Rudolf tak od počátku své vlády zasahoval do konfliktů a bojů v Nizozemsku a zároveň musel čelit tlaku Osmanské říše v Sedmihradsku a Uhersku.
Rudolf byl velmi podezřívavý a jeho paranoiu prohlubovaly záchvaty melancholie. V pozdějších letech dokonce trpěl záchvaty šílenství, které byly pravděpodobně schizofrenií, ke které měl Rudolf rodinné dispozice (Filip II., Karel V. i Johana Šílená trpěli stejnou nemocí, stejně jako Rudolfův nemanželský syn don Julius Caesar). Plný nástup nemoci začal až po roce 1581, kdy prodělal velké zdravotní komplikace, až dokonce rodinná rada
řešila otázku nástupnictví.
Rudolf se postupně stahoval z veřejného života a stále více jeho pravomocí postupně uzurpovali jeho příbuzní. Nakonec byl Rudolf donucen se vzdát všech svých titulů kromě českého krále ve prospěch bratra Matyáše. Rudolf reagoval vydáním svého "Majestátu", který zaručoval českým stavům náboženské svobody, ale to nemělo příliš velký vliv po vpádu Pasovského vojska Rudolfova bratrance Leopolda. Rudolfovi byl ponechán pouze Pražský dvůr, kde brzy dožil.
Rudolf byl znám jako velký příznivce umění, ale zároveň i mnohých magiků, alchymistů a léčby. Za jeho vlády se v Praze vystřídala plejáda osobností z nichž stojí za to jmenovat astrologa Tycho de Brahe a magiky a alchymisty Johna Dee a Edwarda Talbota, zvaného magistr Kelley. S jeho osobou je rovněž spojena legenda o Golemovi a rabínu Löwovi..