13. století
Přemysl Otakar II.
Král železný a zlatý, jeden z nejmocnějších českých vladařů Přemyslovského rodu
Significant photo
Fotogalerie
Info text
Třetí český král a přední rytíř své doby. Za jeho vlády dosáhlo Přemyslovské panství veliké rozlohy (třebaže ne největší).
Byl druhorozeným synem krále Václava I. a už od dětství špatně snášel to, jak vyrůstal ve stínu svého staršího bratra Vladislava, budoucího krále.
Přemysl byl pohledný muž, který disponoval nezlomnou energií. Občas se projevovala jeho divoká povaha. Legenda praví, že když ho jeho o mnoho starší manželka Markéta obvinila z toho, že ona nemůže za to, že nemá děti, tak reagoval tím, ať mu ze svého fraucimoru určí dívku a do roka a do dne s ní bude mít syna, aby ji prokázal, že na něm neleží hana neplodnosti.
Roku 1247 však jeho bratr náhle skonal a Přemysl se stal dědicem trůnu. Jeho otec Václav se dle Přemyslova názoru věnoval příliš bujarým pijatikám a honitbám a o zem nedbal. Přemyslovi se dostalo podpory od části nespokojené šlechty, která ho vmanévrovala do sporu s královským otcem a prohlásila ho mladším králem. Po počátečních úspěších byl Přemysl nakonec donucen před otcem, ač nerad a na přímluvu tety Anežky, kapitulovat. Otec tvrdě potrestal jeho přívržence, ale svého syna jen krátce uvěznil a poté propustil.
Roku 1251 získal Přemysl Rakousko sňatkem s o třicet let starší příslušnicí rodu Babenberků, Markétou. Tento krok měl za následek dlouholetý spor s uherským králem Bélou IV. který měl rovněž zájem o babenberské dědictví a především o Štýrsko.
Roku 1253 se Přemysl stal králem po smrti svého otce a hned se zaměřil na expanzi na sever do Pobaltí. Ve spolupráci se Řádem německých
rytířů s pokusil rozšířit svou moc v Prusku a Litvě. Do roku 1255 byl jen částečně úspěšný díky malé podpoře papežské kurie.
Roku 1260 došlo k bitvě u Kressenbrunu, která vyřešila rakouskou otázku. Uherské vojsko bylo drtivě poraženo a Přemysl si zvláště zde vysloužil svůj přídomek "železný". Výsledkem byl i nový svazek Přemysla s Bélovou vnučkou Kunhutou, která ještě v českých dějinách sehrála významnou roli.
V následujícím desetiletí se Přemysl dostal na vrchol moci, když se mu podařilo získat Chebsko, Korutany a Kraňsko a potom připojil ještě Furlansko. Tento mohutný územní růst vyvolal válku s novým uherským králem Štěpánem V., který však nakonec nebyl schopen čelit síle Přemyslových vojsk. Mezitím se však schylovalo k rozhodujícímu vyvrcholení v říši, kde se Přemysl ucházel o říšskou korunu, ale byl odmítnut ve prospěch bezvýznamného hraběte z Habichtsburgu. Přemysl volbu neuznal a jejich nepřátelství vyústilo v mocnou vzporu Vítkovců a Rýznburků roku 1276 a nakonec i tragickou bitvou u Suchých krut (Moravské pole) roku 1278, kde Přemysl padl a český stát se tak dostal do krizového období bezvládí v době nedospělosti mladého krále Václava II.
Přemyslovým odkazem byl nebývalý rozvoj nově založených měst a celého městského stavu. Celá jeho vláda je prodchnuta jeho mimořádnou pozicí na úkor vlastní šlechty, nad kterou vládl až příliš tvrdou rukou. To byla i jedna z příčin jeho pádu. Přesto však patřil k jednomu z nejmocnějších evropských panovníků své doby a jeho význam je nezpochybnitelný.
