12. - 13. století
Přemysl Otakar I.
První český král s dědičným titulem
Significant photo
Fotogalerie
Info text
Přemysl byl mladším synem krále Vladislava II. Po králově smrti došlo v tehdy početném přemyslovském rodě k řadě sporů o nástupnictví a třebaže král prosazoval svého nejstaršího syna Bedřicha ostatní přemyslovci ho příliš neuznávali. První zmínka o Přemyslovi pochází z doby jeho vyhnanství v Míšni ze 70. let 12. století. Tam s oženil i se svou první manželkou, Adletou. Na konci 70. let se Přemysl vrátil do Čech a podporoval nevlastního bratra, knížete Bedřicha. V jeho jméně vedl i tažení na rebelující Moravu proti jinému bratrovi, Konrádu Otovi v roce 1185. O čtyři roky později ale Bedřich umírá a kolotoč nástupnictví se roztáčí znovu.
Knížetem se stává již zmiňovaný Konrád Ota, který však brzy umírá a je nahrazen Václavem II. I tato epizoda však netrvá dlouho, protože Václav ztrácí podporu a nedlouho na to umírá. Díky aktivitě dalšího z bratrů, biskupa Jindřicha Břetislava, byl knížecí titul přiřknut právě Přemyslovi roku 1192. Přemysl si v průběhu své vlády počínal natolik sebevědomě, že si znepřátelil jak německého císaře Jindřicha VI., tak i biskupa Jindřicha. Tomuto soustředěnému tlaku nemohl odolat, o vládu přišel a na knížecím stolci ho nahradil právě biskup Jindřich. Roku 1197 však zemřel a brzy ho následoval i císař Jindřich VI., což otevřelo Přemyslovi cestu ke vládě. Přemysl se dohodl se svým dalším bratrem Vladislavem Jindřichem a stal se knížetem.
Po
svém nástupu na knížecí stolec dokázal Přemysl mistrovsky manévrovat ve sporu Filipa Švábského a Oty IV. Brunšvického, dvou uchazečů o císařskou korunu. Střídavě podporoval každého z nich a od obou obdržel mimořádná privilegia, která spočívala v potvrzení královského titulu pro jeho osobu a zřeknutí se zasahování do volby českého panovníka. Jeho pragmatické přecházení z jedné strany na druhou mu vyneslo pokárání od papeže, ale i s tím se Přemysl zdatně vyrovnal. Papež rovněž řešil skutečnost, že Přemysl zapudil svou manželku Adletu Míšeňskou a vzal si Konstancii Uherskou (stal se tak švagrem uherského krále). Přemysl ho uchlácholil dočasnou podporou jeho oblíbence, Oty Brunšvického. Filip Švábský byl později zavražděn a Přemysl se nakonec rozhodl pro podporu mladého Fridricha II. Ten mu roku 1212 udělil v Basileji tři listiny, z nichž nejvýznamnější byla Zlatá bula sicilská, která potvrzovala královský titul i pro Přemyslovi potomky. Tím byla zajištěna celistvost království. další období Přemyslovi vlády bylo ve znamení sporu s biskupem Ondřejem, který skončil biskupovou porážkou a smrtí ve vyhnanství v ŘÍmě (šlo o střet moci církevní a světské).
Přemysl Otakar I. byl velkým panovníkem a schopným politikem, který dokázal český stát dostat z krize a mocně ho posílit. Proto se jeho potomkům dostal do rukou vnitřně silný a konsolidovaný stát.
