Leopold I.
Otcovým nástupcem se měl stát nejstarší syn Ferdinand IV. Další dva starší bratři Filip August a Maxmilián Tomáš, zemřeli ještě před narozením Leopolda. Leopld byl silným panovníkem, který učinil z Rakouska velmoc.
Otec Leopoldovi určil duchovní dráhu. V roce 1654 jeho bratr Ferdinand náhle zemřel a on se stal budoucím panovníkem. Otec chtěl Leopoldovi zajistit také císařskou korunu. Proti tomu se ale postavila Francie. Ta chtěla omezit vliv Habsburků v říši.
Po smrti otce Leopold bojoval o císařskou korunu, v roce 1658 zvítězil a byl zvolen římsko – německým císařem. Za vlády Leopolda l. čelila habsburská monarchie nepřátelům zvenčí. Jedním z nich byla Francie a druhým Osmanská říše. Vnitřní stabilitu říše ohrožovala špatná situace v Uhrách. Zdejší šlechta se několikrát
vzbouřila. Jejími spojenci byla sedmihradská knížata a osmanští Turkové. V letech 1663 – 64 došlo ke střetům s Turky. O dvacet let později ohrožovala osmanská vojska dokonce i Vídeň.
Zásluhou evropských panovníků byli Turci roku1683 poraženi. Křesťanská vojska pak v 80. a 90. letech 17. století, vytlačovala Turky z Uher.
Českým zemím přinesla jeho vláda trvalý mír, mohly se hospodářsky zotavit z následků třicetileté války. Velkým problémem byla ale sociální situace na venkově, jehož poddané obyvatelstvo se dostávalo do konfliktů s vrchnostmi. K velkému selskému povstání došlo v Čechách roku 1680, v době kdy Leopold pobýval v Praze.
Císař byl kultivovaný vladař, miloval umění, skládal hudbu, účastnil se baletu a divadla. Vídeňský dvůr se stal centrem kultury.