Josef II.
Josef ll. byl reformátor, který vystupoval proti církvi a starým pořádkům. Byl stoupencem osvícenství.
Sbíral zkušenosti na svých cestách po Evropě a zemích monarchie. Mohl se pyšnit obrovskou vůlí a pracovitostí. Jeho vizí byla jednotná říše, kterou by spravoval všemocný státní aparát. V jeho čele si Josef představoval panovníka, který by rozhodoval v zájmu říše. Usiloval, stejně jako jeho matka o postátnění správy monarchie. Radikálně přistupoval k podřízení katolické církve státu.
Josef se zasloužil o zřízení generálních seminářů a o to , aby se stát postaral o výchovu kněží. Všechny kláštery, které nebyly společensky prospěšné, byly zrušeny a tím klesla moc církve.
Josef ll. šířil svobodu myšlení a náboženskou toleranci. 13. října byla vyhlášena občanská rovnoprávnost. Rovněž bohoslužby obou hlavních směrů protestantismu , luteránů,
kalvinistů a římskokatolické církve, byly s určitým omezením povoleny. Také Židé se osvobodili od starých nařízení, které je diskriminovaly. Kritika použitá v knihách namířená proti komukoliv, byla povolena. Nesmělo jít ale o anonymy a o kritiky urážející a hanlivé.
Všechny tyto reformy velmi pozvedly tehdejší společnost. I vztahy mezi vrchností a poddanými, se zrušením nevolnictví 21. listopadu 1781, změnily. Průmyslová výroba měla všechnu podporu Josefa. V roce 1789 došlo také ke snížení daní poddaným a robota byla nahrazena peněžními a naturálními dávkami. Bohužel byla tato reforma po Josefově smrti zrušena.
Všechny tyto změny zasáhly aristokracii a církev, které měly velkou moc. Josefovi však byl vytýkán způsob, jakým reformy prováděl. Nedokázal taktizovat, proto jednal přímo, až despoticky. Neohlížel se na tradice ani zvyklosti.