15. století
Jiří z Poděbrad
Husitský král
Significant photo
Fotogalerie
Info text
Jediný český panovník, který nepocházel z panovnické dynastie, ale z domácí šlechty. Je znám pro svůj prozíravý přístup a pro ideu jednotné Evropy, kterou předběhl svou dobu a za jejíž účelem pořádal veliká poselstva.
Rychle stoupal v postavení v rámci husitského panského křídla a brzy stál v jeho čele. Roku 1448 dobyl Prahu a roku 1452 dobyl Tábor a tím zlikvidoval toto radikální křídlo husitství jako politickou sílu. Dohodl se s Ladislavem Pohrobkem na jeho uznání králem a stal se jeho nejvyšším zemským správcem, vzhledem k jeho nezletilosti. Roku 1457 zemřel král na leukémii a bylo otázkou, kdo se stane jeho nástupcem. Nakonec byl překvapivě zvolen králem Jiří z Poděbrad. Důvodem jeho volby byla skutečnost, že panovníkova osoba zaručovala relativně klidné soužití mezi kališnickou a katolickou šlechtou a zároveň dodržování basilejských kompaktát (ujednání umožňující přijímání pod obojí).
Jiří z Poděbrad byl skvělým diplomatem jak na domácí, tak především i na zahraniční scéně. Na domácí scéně se mu podařilo udržet křehkou rovnováhu kališnické většiny s katolickou menšinou a zároveň ostře zasáhnout proti vznikající Jednotě Bratrské bez přílišných následků. Na mezinárodním poli se snažil obratně vyrovnat s přístupem ostatních panovníků, kteří ho brali jako vetřelce a uchvatitele a zároveň předvídat, že dojde k nevyhnutelnému
střetu s papežem.
Obratnou diplomacií si získal na svou stranu Fridricha III. a dočasně i uherského krále Matyáše Korvína. Později se však s Matyášem rozkmotřili, dílem kvůli uherské otázce a dílem kvůli Matyášově ctižádostivosti. Tlak kurie se na stupňoval a Jiří odmítl zakročit v plném rozsahu proti kališnické většině. A nespokojil se pouze s pasivním odporem, nýbrž začal organizovat odpor aktivní.
Na nejvýznamější evropské dvory vyslal poselstva, která se snažila předestřít panovníkům převrátnou myšlenku všeobecné smlouvy všech křesťanských panovníků o míru a společném postupu. Byla to převratná myšlenka, která kromě radikální změny politické mapy měla na mysli i společnou obranu proti Turkům. Papež však v celé úmluvě měl minimální pozici a tak se kurie otevřeně i skrytě postavila proti. Tato smělá myšlenka tak po mnohých peripetiích nedospěla ke zdárnému konci, neboť se na její realizaci v jisté podobě muselo počkat dalších pět století!
Nakonec se král dostal do sporů i s domací frakcí a papež toho ihned využil, vyhlásil nad ním klatbu a křížovou výpravu. Této možnosti se chopil králův bývalý zeť, Matyáš Korvín, ale byl nakonec poražen a na čestné slovo propuštěn (to však porušil). Jiří poté pochopil, že čas jeho vlády je neudržitelný a nabídl svou korunu polským Jagelloncům. Krátce nato tento velký král umírá.
