Jan Lucemburský
<b>První lucemburský král na českém trůně, otec Karla IV. Byl rytířským králem, lamačem turnajových dřevců a mužem činu.</b>
Jan Lucemburský byl skvělým rytířem a rovněž švihákem své doby podle nejnovější pařížské módy. Byl velmi oblíbený u žen (s výjimkou první manželky) a rozhodně se této obliby nezříkal. Prý měl dokonce románek i se svou snachou, Markétou Tyrolskou zvanou Pyskatá (ve skutečnosti relativně pohledná žena, avšak prý velmi, velmi náruživá, která byla manželkou jeho mladšího syna Jana Jindřicha).
Syn římského císaře Jindřicha VII. se roku 1310 oženil s dcerou Václava II., Alžbětou, která byla dědičkou české královské koruny. Panovník vychovávaný v rozměrech evropských dvorů se příliš často v Čechách nezdržoval, zvláště musel-li
čelit odporu šlechty. Byl velmi respektovaný v zahraničí a mnohem méně uznávaný "doma". Jeho spory s ambiciozní manželkou Eliškou vyústily až v internaci malého nejstaršího syna Václava (později císař Karel IV.) na hradě Křivoklátě a jeho oddělení od matky.
V zahraniční politice byl Jan mnohem úspěšnější než na domácí scéně. Byl aktivním účastníkem politiky Svaté říše římské, jako jeden z kurfiřtů. Velmi se prosazoval v Itálii a roku 1335 vedl narovnání s Polskem. Rovněž mnoha úmluvami posílil spojení Lucemburků s francouzskými Kapetovci. Rovněž se podílel na volbě svého syna Karla římským králem.
Jan trpěl vrozenou oční vadou a tak si dokázal najít velkolepý odchod ze scény. Padl v rytířském boji v bitvě u Kresčaku roku 1346.