Gustav Husák
Husák byl posledním komunistickým prezidentem Československa, za jehož úřadu proběhla nechvalně známá normalizace a jeho funkce byla ukončena známou "sametovou revolucí".
Jako šestnáctiletý vstoupil do komunistické strany. Během druhé světové války se Husák aktivně účastnil Slovenského národního povstání. Po skončení války Husák postupoval v žebříčku komunistické hierarchie, ale v roce 1950 se dostal na černou listinu, byl zatčen a v roce 1954 ve fingovaném procesu odsouzen na doživotí.
Ven se dostal na základě masové amnestie prezidenta Novotného. Husák
začal působit v reformním proudu komunistické strany a v období pražského jara působil jako stoupenec Dubčeka. Posléze však svého "mecenáše" opustil a díky tomu se dostal s Brežněvovou podporou do čela KSČ a roku 1975 se stal dokonce prezidentem Československa.
Husák se zasadil o výrazné zvýšení přídavků na děti a v důsledku toho o nárůst natality v 70. letech. Dětem narozeným z tohoto období se říkalo Husákovy děti. V období sametové revoluce se Husák zasadil o nenásilné řešení situace a převart tak proběhl ve větším klidu. Zemřel v roce 1991.