František Josef I.
Franz Josef byl nejdéle vládnoucím rakouským císařem, který nastupoval jako mladá naděje impéria. Od výbojné politiky si s Rakouskem prošel jeho krizemi a zemřel v předvečer jeho kolapsu.
František Josef byl synem ambiciozní matky, Sofie Bavorské a neprůbojného otce, arcivévody Franza Karla. Svou matkou byl vychováván jako budoucí císař, vzhledem k mentální indispozici svého strýce a císaře Ferdinanda. Po revolučních bouřích roku 1848 jeho strýc abdikoval a Franz se stal císařem. Od mládí se zhlédl v armádě a podle toho zahájil i svá první léta vlády - tuhým absolutismem. V prvních letech své vlády zvítězil v Italském tažení a kancléři Schwarzenbergovi se podařilo vypořádat se s rozličnými dopady povstání roku 1848. Po jeho
smrti však začala být Rakouská politika pronásledována neúspěchy a přehmaty. Krymská válka v roce 1853 vedla roztržce s Ruskem, porážka od Francie v Itálii roku 1859 vedla ke snížení prestiže impéria a následná Prusko-Rakouská válka definitivně podtrhla nohy rakouskému snu o sjednocení německy mluvících národů. Nakonec vedla krize k Rakouko-uherskému vyrovnání v roce 1867.
František Josef poté musel upustit od tuhého absolutismu a vydat se cestou mnohem limitovanějšího stylu vlády. Na sklonku jeho dlouhé vlády byl svět zasažen atentátem na následníka rakouského trůnu, Františka Ferdinanda D'Este, jehož smrt odstartovala světový konflikt. Uprostřed hrůz války a zvonění umíráčku impéria František Josef umírá v roce 1916.