Edvard Beneš
Beneš byl druhým prezidentem samostatného Československa a je znám především v souvislosti s Mnichovskou dohodou, které byl nucen čelit. Byl chytrým mužem, ale ve velmi těžké době.Pocházel z prosté rodiny, ale už od dětských let projevoval velký talent. Vystudoval filosofii na Karlově univerzitě a posléze i práva na Sorbonně. V průběhu první světové války se stal jedním z hlavních představitelů československého hnutí za nezávislost a byl blízkým spolupracovníkem Masaryka. Po vzniku Československého státu se stal ministrem zahraničí a ve 20. a 30. letech byl přední personou české diplomacie (dokonce byl v letech 1927-1928 prezidentem Společnosti národů). V roce 1935 nahradil Masaryka ve funkci prezidenta a čelil velké krizi vznikající na základě sílící moci nacistického německa. V roce 1938 byl navzdory své snaze vmanevrován do bezvýchodné situace Mnihovskou dohodou (zrada západních mocností na Československu),
učinil zásadní rozhodnutí a této dohodě se podřídil. Z obavy o svůj život uprchl do Anglie a založil exilovou vládu, zatímco v Československu vznikl německý protektorát. Po vypuknutí 2. sv. války Beneš aktivně spolupracoval s českým odbojem a velmi se podílel třeba i na operaci Anthropoid (atentát na říšského protektora Heydricha v roce 1942). Po válce se Beneš do své funkce vrátil, nicméně v zemi sílila moc komunistické strany a unavený Beneš již nebyl žádnou překážkou. V roce 1948 rezignoval na svůj úřad a byl nahrazen Klementem Gottwaldem, jehož proklamace jen potvrdila únorový puč. Beneš poté dožil ve své vile. Jeho jméno bývá často spojováno s tzv. Benešovými dekrety, což je poválečná, často násilná repatriace němců z Československa, především ze Sudet. Je však vhodné poznamenat, že s přesným zněním těchto dekretů již neměl příliš společného a jeho jméno tak bylo spíše zneužito.