16. - 18. století
Reformace a protireformace
Náboženské hnutí vystupující proti katolické církvi v 16. stol. a následný násilný pokus o návrat v 17. stol.
Significant photo
Info text
Reformace byla pokus o obrodu církve a o vnitřní kritiku církve, která vycházela už z představ reformátorů 14/15 století. Protireformace je reakcí na plošně se šířící reformaci, která se snaží s podporou některých panovnických rodů a církve o návrat do původního stavu.
Kritika církevní praxe a problém odpustků vedly na počátku 16. století ke vzniku reformace (nové vlny). Otcem německé reformace byl Martin Luther, zatímco švýcarské to byli Zwingli a Kalvín. Po polovině 50. let 16. století došlo po řadě bojů k zrovnoprávnění protestantské i římsko-katolické církve, byť před sebou měly velmi problematické soužití.
V českých zemích měla reformace dosti specifickou podobu, která byla dána velmi starou reformační tradicí až k husitům a Janu Husovi na počátku 15. století.
Husitské hnutí vytvořilo specifické podhoubí pro reformační proces a české země se nadlouho staly "královstvím dvojího lidu" - katolíků a utrakvistů. Za velmi významné momenty lze označit vydání České konfese (1575) a Rudolfova Majestátu (1609), které znamenaly řadu změn pro náboženský život v českých zemích. Všechna tato specifika však posléze vedla k zostření situace a její eskalaci při stavovském povstání roku 1618 a de facto tím zahájila třicetiletou válku.
Protireformace je reakcí římskokatolické církve na sílící reformaci a snaha o návrat do původního, tedy předreformačního stavu. Jejím vrcholem je 17. století, ale doznívala ještě v 18. století. Nejznámějším řádem, který je spjat s protireformací, jsou jezuité, kteří si tak získali i velmi nechvalnou pověst.
