Konstituce křesťanství
V průběhu celého 9. století docházelo k pozvolnému průniku křesťanství do Čech, které kulminuje ve druhé polovině 9. století. Tehdy došlo ke kontaktu iroskotské misie, která k nám pronikala ze Západu a byla latinská s byzantskou východní misií bratrů Konstantina a Metoděje. Ta byla řecká a oproti tehdejší západní misii velmi vyspělá. Byzantská misie měla své centrum především v mocné Velkomoravské říši, zatímco latinská si postupně svou pozici našla v Čechách na území mocného knížecího rodu Přemyslovců, který v osobě Bořivoje přijal na přelomu
70. a 80. let křest i se svou manželkou Ludmilou a svým dvorem. Třebaže i poté bylo pronikání křesťanství velmi složité, skutečnost, že křest přijal vládnoucí kníže, byla velmi podstatná. V průběhu 10. století vliv křesťanství pozvolna sílil, ať už pragmatickou politikou knížat, která vycítila výhody plynoucí z příslušnosti ke křesťanské obci, či existencí mučedníků, jakým byl například kníže Václav, později svatořečený. V 11. století už byla vláda křesťanství nad městy nezpochybnitelná a zbytky pohanství byly vytlačeny na venkov.