15. století
Husitská reforma
Náboženské hnutí 15. stol.
Significant photo
Fotogalerie
Info text
Revoluční hnutí, které hlásalo dalekosáhlou obrodu církve a vycházelo z učení Mistra Jana Husa. Mělo dalekosáhlý vliv i v kontextu Evropy a především její centrální části.
Na sklonku 14. století se postupně spojovali krizové momenty, které byly živnou půdou revoluce. Díky nadprodukci vzdělanců (založení Karlovy univerzity) úměrně klesala možnost jejich uplatnění. Umělé zásahy jakým byl například Dekret kutnohorský situaci jen přiživily. Dalším podstatným momentem byla epidemie černé smrti, moru, která, byť se dotkla českých zemí jen okrajově, znamenala velikého strašáka a ovlivňovala zemědělskou produkci. Výsledkem byl velký neklid a nepokoj napříč všemi vrstvami společnosti.
Rozbuškou se stala veliká moc, rozbujelé bohatství a kupčení uvnitř církve, které velmi provokovalo, zvláště v těchto nelehkých časech. Z teologicko-filosofických sporů mezi reformním Vyklefovým učením a standardní katolickou naukou postupně vyeskaloval spor mezi charismatickým pražským kazatelem Janem Husem a věrnými přívrženci papeže. Hus si bral na paškál zkorumpované prostředí církve a hlásal návrat k prostotě a počátkům. Za hlavu církve považoval samotného Krista a nikoliv papeže v Římě. Kritizoval kupčení s odpustky (odpuštění spáchaných hříchů) a prosazoval přijímání podobojí. To byly pro církev jednoznačné příklady hereze, Hus však měl celkem dlouho podporu krále. Ten se ho pak zřekl a nakonec byl upálen za své názory na Kostnickém koncilu.
Reakce v českých zemích však byla přesně opačná než zamýšleli vysocí činovníci církve. Hus se stal mučedníkem a myšlenky husitů, šířící se dříve především mezi měšťanstvem, nalezli širokou podporu u lidových vrstev. A to ve velmi radikalizované podobě. Vlastním zahájením husitské revoluce je defenestrace pražských konšelů, věrných králi, na novoměstské radnici davem husitů vedených Janem Želivským. To mělo za následek úmrtí krále Václava IV.
Když byl poté jeho bratr Zikmund odmítnut jako jeho nástupce a zahájil přípravu křížové výpravy proti husitům, husitské obce se mocně radikalizovaly a došlo k vytvoření nové frakce, Táboritů. K nim se přidala řada marodérů, žoldnéřů a jiných živlů a pod železným vedením
Jana Žižky se z této všehochutí vytvořila mocná a nevídaná bojová síla. Ta dokázala roku 1420 porazit spojená vojska křižáků na Vítkově a později i na Vyšehradě. Žižka se poté na 4 roky stal nejtvrdším vůdcem husitských radikálů. Roku 1421 porazil druhou křížovou výpravu a pro svůj radikalismus pak musel čelit tlaku umírněných husitů a katolického panstva. Žižka je však roku 1424 porazil v bitvě u Malešova a posílil svou pozici. Pro jeho oponenty bylo velkou úlevou, že téhož roku zemřel.
Po jeho smrti bojovaly jednotlivé frakce o moc a jedině v případě ohrožení vnějším nepřítelem se dokázaly spojit. Roku 1426 se do čela husitského hnutí dostal výrazný Prokop Holý a byl schopen jednotlivé frakce spojit za společným cílem. Porážka třetí křížové výpravy roku 1426 u Ústí nad Labem vedla k období, které bylo vrcholem moci polních vojsk. Ta začala provádět tzv. spanilé jízdy, nájezdy do zahraničí, kde šířili myšlenky husitské reformy a zároveň odlehčovali válkou těžce zkoušeným českým zemím. Po porážce čtvrté křížové výpravy roku 1427 a páté roku 1431 byli husité pozváni k jednacímu stolu do Basileje, protože církev a evropští panovníci došli k závěru, že je husity nemožné porazit vojensky zvenčí. Jednání v Basileji byla komplikovaná a táhla se až do roku 1433, kdy došlo k radikálnímu rozštěpu mezi umírněnější kališnickou stranou, především zástupci měst a radikálními husitskými polními vojsky. Měli i odlišné pohledy na očekávané výsledky basilejských kompaktát.
Rozpor vyvrcholil bratrovražednou bitvou u Lipan roku 1434, která skončila porážkou husitských radikálů a smrtí Prokopa Holého. Polní vojska tak přestala být řídící silou v zemi a otevřel se prostor umírněnějšímu řešení. Roku 1436 byl králem zvolen Zikmund a za epizodou husitských válek se tak udělal jeden symbolický mezník.
Důsledky husitské reformy byly značné. Neustálá přítomnost polních vojsk znamenala agrární pohromu pro české země na téměř století. Škody napáchané na církevním majetku a památkách byly astronomické. Myšlenkové dědictví husitství však znamenalo věc celoevropského formátu a předznamenalo cestu k pozdějším proudům reformace v 16. století.
