Karel Škréta
Umělecké počátky Karla Škréty byly neodmyslitelně spojeny s mimořádnou atmosférou Prahy za vlády umění milovného císaře Rudolfa II. Po náboženských bouří končících porážkou protestantské strany na Bílé Hoře, byl Škréta přinucen v roce 1627, podobně jako většina protestantů, emigrovat z Čech. Přes Německo se dostal do Itálie, kde navštívil všechna důležitá umělecká střediska: Benátky, Florencii a Řím. Během italského pobytu konvertoval
na katolickou víru, což mu následně umožnilo v roce 1638 navrátit se do Prahy. Jeho malířské dílo je mimořádně komplikované, oscilující mezi dramatickým barokním dynamismem s výrazným kolorismem a barokním klasicismem. Výrazně jej ovlivnil příklad temnosvitné malby Caravaggia, jehož obrazy poznal v Římě. Škrétovy obrazy jsou nejen součástí stálé expozice Národní galerie, ale rovněž roztroušeny po pražských kostelech.