17. století
Pražské jezulátko
Bambino di Praga
Significant photo
Fotogalerie
Info text
Od roku 1628 je v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně umístěna proslulá soška Pražského Jezulátka, známého v katolických zemích jako Bambino di Praga. V polovině 16. století přivezla sošku do Čech nevěsta Vratislava z Pernštejna, Maria Maxmiliána Manriquez de Lara. Později věnovala sošku své dceři Polyxeně k sňatku s Vilémem z Rožmberka k ochraně rodinného krbu. Teprve v druhém manželství po smrti Viléma měla Polyxena se Zdeňkem Popelem z Lobkovic syna Václava Eusebia. Soška měla podle tradice přejít na dceru, a tak ji Polyxena darovala řádu karmelitánů. Později se k sošce pojila pověst o zázračné pomoci při moru, drancování apod., protože klášter zůstal při několika příležitostech ušetřen. V období třicetileté války se soška ztratila, objevena byla roku 1638 za oltářem s uraženýma rukama a musela být opravena. Roku 1651 byla nesena v procesí po Praze a dostala přídomek Milostné Pražské Jezulátko. Po zrušení kláštera Jezulátko opatrovaly sestry z řádu anglických panen. Lidé se k sošce vždy obraceli s prosbami o pomoc, nejvíce je
uctívána ve Španělsku, Itálii, v zemích Latinské Ameriky a na Filipínách. Soška Jezulátka dokonce pomáhala misionářům před 400 lety sjednotit Filipíny. Dar kopie Jezulátka přinesl tehdy na souostroví, kde se permanentně bojovalo, společnou modlu, která znamenala sjednocení.
Proslulá vosková soška je španělská práce ze 16. století. Je 45 cm vysoká, vnitřek je potažený plátnem a pokrytý voskem. Vlasy původně tmavé byly později přebarveny naplavo. Pravou ruku má zdviženu k požehnání, v levé ruce drží pozlacenou zeměkouli s křížem, na prsou má velký kříž. Je umístěna na hlavním oltáři.
Jezulátko používá dvě korunky a asi 46 šatiček. Zvyk oblékat Jezulátko je prastarý. Velmi stará je i funkce jeho šatnářek, která se svěřuje od roku 1747 anglickým pannám. Šatičky se střídají 10 x do roka podle období. Například o Velikonocích má bílé, o Bílé neděli červené, v adventu fialové apod. Nejvýznamnější jsou šatičky, které vlastnoručně vyšívala sama císařovna Marie Terezie. Z oblečků a dalších náboženských předmětů bylo vybudováno malé muzeum.
