Antonín Koniáš byl předním českým jezuitou, kazatelem a zarytým odpůrcem české reformace.
Narodil se v Praze v rodině knihtiskaře v jezuitském Klementinu. V 17 letech vstoupil do jezuitského řádu a po dokončení studia se věnoval misijní činnosti po celých Čechách. Páter Koniáš byl vynikajícím řečníkem a kazatelem a disponoval prý nezlomnou energií. Byl schopen kázat pětkrát denně,žil asketickým životem a byl neúnavný. Svůj život zasvětil katolické protireformaci a přál si vytvořit "nové" katolické Čechy a tomu podřídil vše. Působil jako přední censor knih a v průběhu jeho činnosti bylo prý 30.000 nenapravitelně "bludařských" knih spáleno (Koniáš si vedl přesný přehled a statistiku), a tisíce dalších byly znehodnoceny
censorskými zásahy. Koniáš také vytvořil tzv. "Klíč kacířské bludy k rozeznávání otvírající, k vykořenění zamykající", seznam všech zakázaných knih, který byl závazný až do roku 1770, tedy 10 let po jeho smrti.
Je třeba přiznat, že národní obrození pověsti pátera Koniáše ještě v řadě případů výrazně přidalo a využilo ho k očernění jezuitské řádu a tmářství jako celku a dlužno poznamenat, že někdy velmi zaujatě. Netřeba ani říkat, že komunistická propaganda využila Koniášovu temnou pověst, aby očernila církev jako celek. Jisté je, že páter Koniáš byl velmi radikálním potíračem "tmářství", nicméně měl tu smůlu, že byl vybrán jako exemplární příklad a tak byla jeho negativní pověst občas záměrně zhoršena a zvýrazněna.