Přední pražský arcibiskup, který se angažoval v působení proti komunistické moci a rovněž i prosazování ekumeny (sbližování a sjednocování především křesťanských církví, původně z řeckého "oikúmené", což znamená přibližně cosi jako "celek obydleného světa").
Tomášek vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci roku 1918 a vstoupil do kněžského semináře, po němž byl roku 1922 vysvěcen. Postupoval v církevní hierarchii - před válkou byl asistentem a po ní docentem a nakonec roku 1947 profesorem. Posléze byl tajnou volbou zvolen za biskupa a v roce 1951 zatčen a umístěn na nucené práce ve vězeňském táboře pro kněze na Želivi. Propuštěn byl až po útrapách roku 1954.
V 60. letech se účastnil všech zasedání 2. Vatikánského koncilu a vešel do povědomí svými příspěvky o
mezinárodní ekumeně. Velmi se angažoval v tlaku na režim, od kterého požadoval, aby se distancoval od represí vůči církvi v 50. letech. Odmítl podepsat Chartu 77, protože na její podpisové listině vnímal příliš mnoho osob, které byly dříve blízké režimu. Nakonec svůj kontroverzní názor zmírnil a od 80. let ji už podporoval.
Roku 1977 byl jmenován arcibiskupem a následně se v polovině 80. let dostal do sporu se státem, když u příležitosti oslav věrozvěstů vyhlásil "desetiletí duchovní obnovy" což byla proklamace směřující za obnovením náboženských práv a demokratických svobod. Oficiálně rovněž podpořil sametovou revoluci v roce 1989. O rok později provázel papeže Jana Pavla II. na jeho první návštěvě Československa. Posléze sám odstoupil z úřadu arcibiskupa.
