Před bitvou bělohorskou byli Jezuité z Čech vypovězeni a tak se postarali a v zahradě klášterní poklady na tajném místě pod Letnou zakopali. Tolik tři představení řádu o něm věděli. Oni však byli na hranicích od protestantů pobiti a tak nikdo již nevěděl, kde by se poklad nacházeti měl. Po mnoho let byla pověst o pokladu jezovitů živena a tak si jednoho dne umínil jistý švec z Malé strany, že jej hledati bude. V čase nočním na Letné pobýval a zuřivému kopání a hledání se tam věnoval. Po kopání dlouhém narazil na něco, při čemž motyka jeho hlasitý zvuk vydala. Sklonil a nahmatal železný to kruh na desce kamenné. Zajásal a chystal se poklad vyzvednouti,
když tu náhle zaslechl zvon z věže zámecké na poplach bíti. Udeřilo potřetí, což znamenalo oheň na Malé straně. K ševcovu údivu převelikému se na vyházené hromadě objevila postava v hábitu jezuitském a pravila mu: "Běž rychle, tvůj domek v plamenech stojí a rodina tvá jest v nebezpečenství smrti!" Švec utíkal domů, seč mu síly stačily. Zde však nalezl všechno ve tmě ponořené a po ohni a vzruchu ni stopy nebylo. I vrátil se zpět do zahrady, leč tam jáma již zaházena byla a tajemný muž zmizel i s nářadím jeho. Druhé noci se švec znovu snažil, avšak nepodařilo se mu již nalézti zhola nic. I tak poklad jezuitský sám sebe ochránil.
