Josef Zítek
Zítkovu tvorbu předurčila prestižní studia architektury na vídeňské polytechnice a spolupráce s nejlepšími zdejšími architektonickými ateliéry. V roce 1866 vyhrál v Praze soutěž na stavbu Národní divadla, projekt, který se stal symbolickým zhmotněním emancipačních snah českého národa v průběhu 19. století. V novorenesančním stylu postaveném divadle, se s úspěchem vypořádal a minimalizoval nevýhody stísněné, nepravidelné stavební parcely, bravurně začlenil budovu do urbanistického kontextu
a výtvarnou formu naplnil patosem národní romantiky. Spory a osobní útoky ze strany zadavatelů jej však přiměly, aby rekonstrukci nedostavěné budovy po požáru v roce 1881 přenechal svému spolupracovníkovi Josefu Schulzovi. Znechucený Zítek zanechal další projekční činnosti a věnoval se plně výuce architektury na pražské technice. Mezi nejvýznamnější realizace patří kromě Národního divadla, budova pražského Rudolfina, lázeňská kolonáda v Karlových Varech a budova muzea v německém Výmaru.