Jaroslav Fragner
Pocházel ze staropražské patricijské rodiny a byl členem významného avantgardního spolku Devětsil. Od syntetického kubismu, přešel ve dvacátých letech k internacionální verzi funkcionalismu, jehož abstraktní "krabicovité" tvarosloví pojímal jako výraz nového, na geometrii založeného humanismu. Ve veřejných stavbách je zvláště zajímal problém moderní monumentality.
Po komunistickém převratu v roce 1948 přijal, byť neochotně, principy socialistického realismu. Do tváře historické Prahy se Frágner zapsal odvážnými, citlivými i méně citlivými rekonstrukcemi a dostavbami historických budov, kterým se věnoval od 40. let. K nejdůležitějším patří obnova Betlémské kaple a areál Karolina, středověkého sídla Karlovy univerzity.