16. století
Edward Kelley
Proslulý alchymista a magik
Significant photo
Fotogalerie
Info text
Představuje archetypální obraz alchymisty-šarlatána. Byl několikrát odsouzeným kriminálníkem, který se však dokázal prosadit jako spirituální médium ve své spolupráci s proslulým Johnem Dee. Kelley rovněž prohlašoval, že je schopen transmutací a především změnit kov na zlato. Dosáhl značné proslulosti na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze, ale ten se mu rovněž stal osudným. Vlastním jménem Edward Talbot začínal jako mastičkářův učedník. V roce 1582 se seznámil s Johnem Dee a získal si ho svou prezentovanou schopností navázat kontakt s anděly. Oba začali provozovat tzv. spirituální konference a jejich spolupráce se protáhla na řadu let. Hned v prvním roce jejich spolupráce se Kelley angažoval ve vydání alchymické knihy známé jako "Kniha Dunstanu", která poprvé vyjevila Kelleyho pnutí ke transmutacím (především kovu ve zlato) a zároveň jeho bližší vztah k alchymii jako takové. A to v následujících letech jen sílilo. Společně s Deem se vydal na cesty po střední Evropě, kde hledali dostatečně vlivné patrony. V roce 1586 skončili v Čechách, kde získali patronát mocného Viléma z Rožmberka. V tu dobu
se však již projevovali jisté rozpory mezi Kelleym a Dee, kdy prvně jmenovaný se již nechtěl věnovat věštění z koule a kontaktům s duchy a namísto toho se hodlal plně soustředit na lučbu a alchymii. V roce 1587 dostal Kelley Johna Dee rafinovaně pod tlak, když mu vyjevil, že andělé chtějí, aby oba sdíleli vše, co vlastní, včetně svých manželek. To byla věc, která Johna Dee trápila natolik (kromě jiných věcí), že roku 1588 odcestoval zpět do Anglie i s celou rodinou. Kelley se dostal na vrchol své dráhy a díky jistým úspěchům na poli alchymie a z toho plynoucímu otevřenému měšci svého mecenáše si žil velmi rozmařilým životem. Sám císař Rudolf ho jmenoval baronem a zacházel s ním s respektem. Představení císaři však bylo i předzvěstí Kelleyho pádu. Již v roce 1591 ho císař uvěznil, aby ho donutil zrychlit jeho práci na transmutaci kovu ve zlato. V roce 1594 byl propuštěn, ale vrtkavá císařova milost ho opět zakrátko uvěznila z obavy, aby neunikl do Anglie. V roce 1597 Kelley zemřel prý při pokusu o útěk, kdy byl nucen použít příliš krátké lano a následným skokem si polámal kosti v těle.
