20. století
Milada Horáková
Česká politička a oběť justiční vraždy
Significant photo
Fotogalerie
Info text
Politička, která se stala obětí komunisty zinscenovanými monstrózními procesy 50. let a byla jedinou ženou při nich popravenou. Pro svou nevšední odvahu, neochvějnost názorů a kultivovanost se stala symbolem odporu proti totalitě.
Pocházela z rodiny, která byla oddána Masarykovým ideálům a tak byla vychována v duchu protirakouských postojů. Za své protirakouské názory byla vyloučena z gymnázia. Po vzniku nové republiky se začala věnovat právnickým studiím na univerzitě Karlově. Po ukončení studií vstoupila do Ženské národní rady.
Roku 1929 se stala členkou České strany národně sociální a vydala se cestovat, aby si rozšířila obzory a poznala tak třeba i režim v bolševickém Rusku. Po vzniku protektorátu se zapojila do odboje. V roce 1940 byla i s manželem zatčena gestapem a mučena. Nic však neprozradila a její manžel byl poslán do koncentračního tábora, zatímco ona internována v Terezíně. Nakonec si do roku 1945 odpykávala 8 letý trest, na který ji byl rozsudek změněn z původně avizovaného trestu smrti.
Po válce, poté co se shledala se svým manželem, který přežil "pochod smrti", se dostala do ČSNS a stala se poslankyní. Angažovala se v řadě sociálních, hospodářských a zahraničně-politických otázek. Kritizovala činnost poválečných soudů a brzy začala být monitorována StB.
Po 25.2. 1948 byla vyloučena ze všech svých veřejných funkcí. Milada Horáková se pak začala podílet na protikomunistickém odboji, byť se nikdy nedostala za hranice zákona. Podporovala emigraci různých lidí, byť sama svou vlastní oddalovala,
což se ji nakonec ukázalo být osudné. Roku 1949 byla zatčena, jejímu manželovi se však podařilo uprchnout.
Ve vězení byla podrobena brutálnímu fyzickému a psychickému týrání, aby spolupracovala v gigantickém zinscenovaném procesu. Dostala nadiktované přiznání, kterého se měla držet. Horáková byla určena jako ústřední postava celé "zrádcovské" skupiny. Proces trval osm dní, měl svůj vynucený scénář, kterému vévodil démonický zjev a projev prokurátora Josefa Urválka. Do toho přinášeli zástupci hlasy lidu, který žádal pro obviněné nejvyšší tresty. Paní Horáková však prokázala nevšední odvahu, místy byla dokonce schopná bránit sebe, své spoluvězně a své ideály a to nesmírně kultivovaným způsobem, což bylo v palčivém kontrastu s neurvalým způsobem prokurátora Urválka. Její statečný odpor zamezil i původnímu záměru sestříhat ze záběrů procesu propagandistický film.
Milada Horáková byla dne 8. června společně s dalšími čtyřmi odsouzena k trestu smrti oběšením, byť se její šestnáctiletá dcera a řada nejvýznamnějších zahraničních osobností (Churchill, Einstein, Eleanor Rooseveltová) přimlouvali za milost. Ona sama o ni požádat odmítla a Klement Gottwald rozsudek smrti potvrdil.
Rozsudek byl vykonán v půl šesté ráno velmi brutální metodou dlouhodobého škrcení a předtím byla tupena svými vězniteli.
Její poslední slova byla: "Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to...".
