Karel IV.

Karel IV. byl jedním z nejvýznamějších evropských panovníků všech dob a přinesl českým zemím velký rozkvět. Založil roku 1357 Karlův most a od roku 1344 se budovala masivní katedrála Sv. Víta (dostavěna zcela až roku 1929) a Karel také založil Nové Město Pražské. V anketě pořadáné roku 2005 byl zvolen největším Čechem dějin.
Karel IV. se v mládí trochu podobal svému otci Janovi Lucemburskému a rovněž "trpěl" zálibou v rytířských kláních a žen se rovněž nezříkal. Říká se, že v době bujného mladí v signorii Lucca (Itálie) byl na něho spáchán travičský pokus od manžela některé z parmských paní, se kterou mu nasadil parohy. Pravděpodobnější však je, že se jednalo o politicky motivovaný čin. I v pozdějších letech si Karel rád dopřával rytířských zábav a při jedné takové z nich si v klání poranil páteř a od té doby se už nemohl pořádně narovnat. S rytířskými zábavami tedy byl konec a rovněž Karlova druhá manželka, hrdá a krásná Anna Falcká, manželovi jeho mírné zmrzačení velmi zazlívala a jejich vztah to výrazně ovlivnilo (brzy na to si však Anna srazila při zběslé jízdě na koni vaz - otázkou je, zda-li šlo o nehodu či o sebevraždu).
Karel byl synem hrdé přemyslovny Elišky a Jana Lucemburského. Roztržka mezi jeho rodiči vedla k odtržení Václava (tehdy byl Karel ještě Václavem, jméno Karel převzal až při biřmování od svého kmotra, francouzského krále) od matky a posléze jeho poslání na vychování ke francouzskému dvoru roku 1323. Tehdy si vzal za manželku i mladičkou Blanku z Valois.
V letech 1331-1333 působil jako zástupce svého otce při divokém politickém dobrodružství lucemburků v italské signorii Lucca,