Leoš Janáček
<highlight>Janáček dokázal neobvyklým způsobem přetavit klasickou lidovou hudbu moravského regionu a pro tuto svou originalitu se stal světově uznávaným skladatelem.</highlight>
Studoval na klašterní škole a posléze v Praze na škole varhanické. Posléze studoval i v zahraničí (Lipsko, Vídeň). Roku 1881 zakládá varhanickou školu a později, roku 1919, i brněnskou konzervatoř. Velkého úspěchu dosáhl až v roce 1904 s operou Její pastorkyňa a celosvětové plénum
se mu otevřelo v roce 1916.
Posledních 20 let je vrcholem Janáčkovy tvorby. V tomto období dokázal spojit dramatické zkracování opakujících se motivů s hlubokým sémantickým vhledem do počátků slovanské hudební kultury. Vrcholem v tomto přístupu je orchestrální Glagolská mše, zatímco mezi jeho operní vrcholy patří Věc Makropoulos (na motivy románu Karla Čapka) a Z mrtvého domu (inspirace F. M. Dostojevským). Zemřel na zápal plic v létě roku 1928.