Karlův most
* * *Světoznámý gotický most s barokními sochami
Significant photo
Info text
Karlův most je památkou světového významu a jedná se o nejstarší stále stojící most přes řeku Vltavu.
Roku 1342 byl ledovými krami nenapravitelně poškozen most Juditin, kterýžto byl unikátní mostní stavbou raného středověku. Po jeho poškození a z důvodu zachování kontrolované komunikace přes řeku rozhodl císař Karel o stavbě nového kamenného mostu. Výsledkem bylo položení základního kamene roku 1357 samotným císařem a stavba tohoto díla byla zahájena. Podle nejnovější hypotézy byl stavitelem mostu nejprve kameník a měšťan Otlin a teprve po jeho úmrtí ho nahradil projektant Svatovítské katedrály, velmi schopný Petr Parléř, původem ze Švábska. Ten dokázal kombinovat klasickou zkušenost s využitím nových prvků (visutý svorník, síťová klenba) a v podstatě dovedl stavbu mostu do zdárného konce, byť se ho sám nedožil.
Most byl plně dokončen s přestavbou Malostranské věže roku 1411. Jeho délka byla 516 metrů a byl asi 9,4 metru široký. Má celkem 16 mostních oblouků a je projektován tak, aby mnohem lépe odolal velké vodě než předcházející most Juditin. Těm musel most čelit v nebývalé míře už i v průběhu své stavby.
Rozbor malty prokázal, že legenda o přimíchávání vajec do malty při stavbě byla vskutku pravdivá.
Roku 1393 bylo z mostu svrženo umučené tělo vikáře Jana Nepomuckého, kteroužto událost připomíná pamětní křížek v oněch místech.
Most se brzy stal centrem života i obchodu. Na počátku třicetileté války se most stal svědkem nechvalně proslulé podívané, kdy císař Ferdinand II. nechal na vrcholu Mostecké věže vystavit hlavy 12 popravených českých pánů a vůdců stavovského povstání. Na sklonku třicetileté války byl zase svědkem odporu pražanů proti útočícím švédům, při kterém vzaly za své poslední zbytky gotické výzdoby mostu.
Tuto skutečnost se pak pokusila napravit tzv. barokní etapa stavby mostu. Ta most korunovala plejádou předních děl barokního sochařství. Tuto výzdobu tvoří převážně 30 barokních soch
s výjimkou několika klasicistních a novogotických soch z 19. století. Vzorem pro tuto výzdobu se stala galerie na Andělském mostu v Římě.
Roku 1683 byla na most přidána socha Jana Nepomuckého, kterou pravděpodobně zhotovil Jan Brokoff. Ve svém díle pokračoval i o 10 let později a na most přibyla kamenná Pieta. V letech 1706 - 1714 došlo k obrovskému rozvoji tohoto sochářského projektu a v tomto krátkém údobí bylo zhotovenono více než 26 plastik od nejpřednějších autorů (M.B. Braun, F.M. Brokoff, F. Preiss a jiných).
Roku 1723 bylo na mostě zřízeno první olejové veřejné osvětlení, které bylo posléze roku 1866 nahrazeno osvětlením plynovým.
V roce 1890 most čelil jedné z nejhoršíéch povodní, při které naplavené dřevo způsobilo pád 3 mostních oblouků a ztrátu Brokoffových plastik sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského. Most však byl opět opraven a uveden do provozu.
V letech 1965-1967 byla zahájena generální oprava mostu a po jejím dokončení už byl určen pouze pro pěší.
Od roku 2001 se otevřela debata o nové rekonstrukci mostu, především v otázce hydroizolace, která měla zabraňovat průsakům dešťové vody do konstrukce a železobetonové desky, která by zpevňovala konstrukci a chránila tak most před případnými povodněmi. Odolnost mostu proti povodním však byla prokázána v následujícím roce, kdy pražskou povodeň most přestál bez přílišných obtíží a tak se představa desky opustila. Nová varianta rekonstrukce byla nakonec zahájena roku 2007 a ta je mnohem šetrnější, především k původním středověkým konstrukcím, než předcházející návrhy. Jak však ve své zprávě upozorňoval Klub Za starou Prahu, ani ta není ideální. Kritika se týká především úrovně kamenické práce obecně a kvalitě práce dodavatelů, která je velice dobře vidět z Mánesova mostu.
Karlův most tedy i dnes patří k jedné z nejvýznamějších památek, kterou můžete v České republice navštívit a je pro své návštěvníky vitrínou několika uměleckých slohů.
