Významný český kazatel a spisovatel. Byl spolužákem Jana Husa a jako první veřejně vystoupil s přijímáním podobojí (přijímání svátosti pod obojí způsobou, chlebem i vínem, kristovo tělo i krev). Proslul rovněž jako mistr kompromisů.
Nejprve se stal bakalářem a roku 1397 i mistrem. Učil na univerzitě a později se stal silným Husovým přívržencem. Po smrti svého přítele Husa se podílel na sestavení husitského věroučného a politického programu, tedy "Čtyř artikulů pražských", v nichž bylo přijímání podobojí jedním z hlavních
bodů. V roce 1419 nahradil Husa jako kazatele v Betlémské kapli. Jakoubek sympatizoval s umírněnějším pražským křídlem husitů, ale jeho názory byly v lecčems i trochu radikálnější. Jeho stanovisko, že obrana slova Božího mečem je legitimní, vedla mnohé tábority k názoru, že požehnává vojenským operacím. V raných 20. letech vystupoval proti extrémnímu projevu Jana Želivského, což ho stálo krátké vyhnanství a rovněž se dostal do sporu s Petrem Chelčickým kvůli svému prazvláštnímu spojení radikálnosti a umírněnosti.
